12016E191Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie | ČÁST TŘETÍ - VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI UNIE | HLAVA XX - ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ | Článek 191 (bývalý článek 174 Smlouvy o ES)
Publikováno: | OJ-C 202, 7.6.2016, s. 132-133 | Druh předpisu: | Smlouva |
Přijato: | 7. června 2016 | Autor předpisu: | |
Platnost od: | 1. ledna 1958 | Nabývá účinnosti: | 1. ledna 1958 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Článek 191
(bývalý článek 174 Smlouvy o ES)
1. Politika Unie v oblasti životního prostředí přispívá k sledování následujících cílů:
— |
zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, |
— |
ochrana lidského zdraví, |
— |
uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů, |
— |
podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boj proti změně klimatu. |
2. Politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie. Je založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.
V této souvislosti obsahují harmonizační opatření odpovídající požadavkům ochrany životního prostředí popřípadě ochrannou doložku, na základě které jsou členské státy zmocněny přijmout z mimoekonomických důvodů ochrany životního prostředí dočasná opatření podléhající kontrolnímu procesu Unie.
3. Při přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlédne Unie k:
— |
dostupným vědeckým a technickým údajům, |
— |
podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie, |
— |
možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti, |
— |
hospodářskému a sociálnímu rozvoji Unie jako celku a vyváženému rozvoji jejích regionů. |
4. V rámci svých pravomocí spolupracují Unie a členské státy se třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi. Podrobnosti spolupráce Unie mohou být předmětem dohod mezi Unií a dotyčnými třetími stranami.
Předchozím pododstavcem není dotčena pravomoc členských států jednat v mezinárodních orgánech a uzavírat mezinárodní smlouvy.