(ES) č. 123/2009Nařízení Komise (ES) č. 123/2009 ze dne 10. února 2009 , kterým se mění nařízení (ES) č. 1266/2007, pokud jde o podmínky pro přesuny zvířat v rámci téhož uzavřeného pásma a podmínky pro udělování výjimky ze zákazu přesunů zvířat stanoveného směrnicí Rady 2000/75/ES (Text s významem pro EHP)

Publikováno:	Úř. věst. L 40, 11.2.2009, s. 3-6	Druh předpisu:	Nařízení
Přijato:	10. února 2009	Autor předpisu:	Evropská komise
Platnost od:	14. února 2009	Nabývá účinnosti:	14. února 2009
Platnost předpisu:	Zrušen předpisem (EU) 2020/689	Pozbývá platnosti:	21. dubna 2021

Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 123/2009

ze dne 10. února 2009,

kterým se mění nařízení (ES) č. 1266/2007, pokud jde o podmínky pro přesuny zvířat v rámci téhož uzavřeného pásma a podmínky pro udělování výjimky ze zákazu přesunů zvířat stanoveného směrnicí Rady 2000/75/ES

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 2000/75/ES ze dne 20. listopadu 2000, kterou se stanoví zvláštní ustanovení týkající se tlumení a eradikace katarální horečky ovcí (1), a zejména na čl. 9 odst. 1 písm. c), články 11 a 12 a čl. 19 třetí pododstavec uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice 2000/75/ES stanoví pravidla a opatření pro tlumení a eradikaci katarální horečky ovcí, zahrnující pravidla pro vymezení ochranných pásem a pásem dozoru, provádění programů očkování a zákazu pro zvířata tato pásma opustit.

(2)	Nařízení Komise (ES) č. 1266/2007 (2) stanoví pravidla pro tlumení, sledování, dozor a omezení přesunů zvířat uvnitř ochranných pásem a pásem dozoru (dále jen „uzavřená pásma“) a mimo ně v souvislosti s katarální horečkou ovcí.

(3)	Příloha III uvedeného nařízení stanoví rovněž podmínky pro výjimky ze zákazu přesunů vnímavých zvířat a jejich spermatu, vajíček a embryí stanoveného směrnicí 2000/75/ES.

(4)

Na základě stanoviska Vědecké komise pro zdraví a dobré životní podmínky zvířat Evropského úřadu pro bezpečnost potravin o vektorech a očkovacích látkách (3) přijatého dne 27. dubna 2007 je očkování vhodným nástrojem k tlumení katarální horečky ovcí a k předcházení klinickým ohniskům, a tedy k omezování ztrát zemědělců.

(5)

Očkování zvířat proti katarální horečce ovcí představuje zásadní změnu v imunitním stavu populace vnímavých druhů. Důkaz o nepřítomnosti obecného nebo specifického sérotypu (obecných nebo specifických sérotypů) viru katarální horečky ovcí v části uzavřeného pásma by měly předkládat členské státy na základě výsledků programů pro sledování katarální horečky ovcí uplatněných podle nařízení (ES) č. 1266/2007. Tyto programy sledování měly zahrnovat alespoň pasivní klinický dozor a aktivní dozor v laboratoři alespoň prostřednictvím sledování s použitím ověřovacích zvířat.

(6)	Dozor v laboratoři s použitím ověřovacích zvířat by neměl být omezen pouze na sérologický test, ale může být prováděn také jinými diagnostickými metodami, konkrétně testy identifikace původce.

(7)

Od očkování v případě nepřítomnosti výskytu viru by se nemělo odrazovat a nemělo by být bráněno preventivnímu očkování v uzavřených pásmech bez výskytu viru. Podle směrnice 2000/75/ES je však očkování proti katarální horečce ovcí povoleno pouze v ochranném pásmu. Podle ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 1266/2007 přesuny zvířat uvnitř téhož uzavřeného pásma, kde se vyskytuje tentýž sérotyp (tytéž sérotypy) viru katarální horečky ovcí, příslušný orgán povolí, pokud zvířata, která mají být přesunuta, nevykazují v den přepravy žádné klinické příznaky katarální horečky ovcí, přičemž se předpokládá, že nepředstavují žádné další riziko pro zdraví zvířat.

(8)

Oblasti, kde bylo provedeno očkování a kde se nevyskytuje specifický sérotyp (specifické sérotypy) katarální horečky ovcí, představují nižší riziko než jiné oblasti, které jsou částí uzavřeného pásma, kde se virus vyskytuje. Členským státům by proto mělo být povoleno vymezit v rámci ochranného pásma oblasti, kde bylo provedeno očkování a kde se žádný specifický sérotyp (specifické sérotypy) nevyskytuje. Úmysl vymezit tyto oblasti by měl být sdělen Komisi spolu s veškerými informacemi potvrzujícími jeho odůvodněnost. Ostatní členské státy by o tomto vymezení měly být rovněž informovány.

(9)

Podle ustanovení čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení mohou být přesuny zvířat z ochranného pásma do pásma dozoru za určitých podmínek povoleny. Přesuny zvířat uvnitř téhož uzavřeného pásma, z části tohoto pásma s výskytem viru do části, kde proběhlo očkování a kde se virus nevyskytuje, by měly být povoleny za podmínek podobným podmínkám pro přesuny zvířat z ochranného pásma do pásma dozoru uvnitř téhož uzavřeného pásma, aby se omezilo riziko šíření viru do té části uzavřeného pásma, kde proběhlo očkování a kde se virus nevyskytuje. Současná pravidla pro přesuny zvířat uvnitř téhož uzavřeného pásma, kde se vyskytuje tentýž sérotyp (tytéž sérotypy) katarální horečky ovcí, je proto třeba změnit.

(10)

Přesuny zvířat z části uzavřeného pásma, kde proběhlo očkování a kde se nevyskytuje virus, do oblasti mimo toto uzavřené pásmo jsou v současné době povoleny za týchž podmínek jako v případě, kdy jsou zvířata přesouvána z uzavřeného pásma s výskytem viru do oblasti mimo toto uzavřené pásmo. Vzhledem k poměrně nízkému riziku, které s sebou nesou přesuny zvířat z části uzavřeného pásma, kde proběhlo očkování a kde se virus nevyskytuje, je však vhodné tyto přesuny povolit za méně přísných podmínek, pokud jde o test identifikace viru, který se pro některé kategorie očkovaných zvířat požaduje. Příloha III nařízení (ES) č. 1266/2007 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(11)	Nařízení (ES) č. 1266/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)	Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 1266/2007 se mění takto:

Článek 7 se mění takto:

Vkládá se nový odstavec 2a, který zní:

„2a. Členské státy mohou na základě výsledku posouzení rizik, jež musí přihlížet k dostatečným epizootologickým údajům získaným po uplatnění sledování s použitím ověřovacích zvířat v souladu s přílohou I bodem 1.1.2.1, vymezit část ochranného pásma jako ‚uzavřené pásmo, kde proběhlo očkování a kde se nevyskytuje specifický sérotyp (specifické sérotypy) viru katarální horečky ovcí‘ (dále jen ‚oblast s nižším rizikem‘), za těchto podmínek:

i)	v uvedené části ochranného pásma je uplatněno očkování proti specifickému sérotypu (specifickým sérotypům) viru katarální horečky ovcí,

ii)	v uvedené části ochranného pásma se nevyskytuje žádný sérotyp (žádné sérotypy) viru katarální horečky ovcí.

Členský stát, který má v úmyslu vymezit část ochranného pásmo jako ‚oblast s nižším rizikem‘, oznámí svůj úmysl Komisi. K tomuto oznámení se připojí veškeré nezbytné informace a údaje, které odůvodňují zamýšlené vymezení s ohledem na epizootologickou situaci dotčeného pásma, a to zejména pokud jde o zavedený program sledování katarální horečky ovcí. Neprodleně o tom informuje také ostatní členské státy.

Přesuny zvířat uvnitř téhož uzavřeného pásma z oblasti s výskytem téhož sérotypu (týchž sérotypů) viru katarální horečky ovcí do oblasti téhož uzavřeného pásma vymezeného jako ‚oblast s nižším rizikem‘ mohou být povoleny pouze tehdy, pokud:

a)	zvířata splňují podmínky stanovené v příloze III nebo

zvířata splňují jakékoli jiné vhodné veterinární záruky založené na pozitivním výsledku posouzení rizika týkajícího se opatření proti šíření viru katarální horečky ovcí a ochrany proti napadením vektory, které si vyžádá příslušný orgán v místě původu a které schválí příslušný orgán v místě určení před přesunem těchto zvířat, nebo

c)	zvířata jsou určena pro okamžitou porážku.“

Odstavce 3 a 4 se nahrazují tímto:

„3. Členský stát původu neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy o veterinárních zárukách uvedených v odst. 2 písm. b) nebo v odst. 2a písm. b).

4. V případě zvířat uvedených v odstavcích 1, 2 a 2a tohoto článku jsou odpovídající veterinární osvědčení, která stanoví směrnice 64/432/EHS, 91/68/EHS a 92/65/EHS nebo jsou uvedena v rozhodnutí 93/444/EHS, opatřena touto doplňující poznámkou:

‚Zvířata jsou v souladu s … (čl. 7 odst. 1 nebo čl. 7 odst. 2 písm. a) nebo čl. 7 odst. 2 písm. b) nebo čl. 7 odst. 2 písm. c) nebo čl. 7 odst. 2a písm. a) nebo čl. 7 odst. 2a písm. b) nebo čl. 7 odst. 2a písm. c), uveďte odpovídající) nařízení (ES) č.1266/2007.‘“

V příloze I se bod 1.1.2.1 nahrazuje tímto:

1.1.2.1 Sledování s použitím ověřovacích zvířat:

—

sledování s použitím ověřovacích zvířat se skládá z aktivního ročního programu testování ověřovacích zvířat s cílem posoudit výskyt viru katarální horečky ovcí uvnitř uzavřeného pásma. Pokud je to možné, ověřovacími zvířaty musí být skot. Zvířata musí být umístěna v těch oblastech uzavřeného pásma, kde byla na základě analýzy rizika, která posoudila entomologická a ekologická hodnocení, potvrzena přítomnost vektorů nebo kde se nacházejí stanoviště vhodná pro rozmnožování vektorů,

—	ověřovací zvířata se testují nejméně jednou za měsíc během období aktivity příslušných vektorů, pokud je známo. Pokud tato informace k dispozici není, ověřovací zvířata se testují nejméně jednou za měsíc v průběhu celého roku,

—

minimální počet ověřovacích zvířat na referenční zeměpisnou jednotku pro účely sledování katarální horečky ovcí a dozoru nad katarální horečkou ovcí musí být reprezentativní a dostatečný, aby se odhalila 2 % měsíčního výskytu sérokonverze (4) se spolehlivostí 95 % v každé referenční zeměpisné jednotce,

—	laboratorní testování má takovou formu, aby po pozitivních screeningových testech následovaly specifické sérologické/virologické testy zaměřené na sérotyp nebo sérotypy katarální horečky ovcí, nezbytné pro zjištění specifického sérotypu, který se vyskytuje v relevantní zeměpisné oblasti.

V příloze III se oddíl A mění takto:

V bodě 5 se písm. b) nahrazuje tímto:

„b)

byla očkována inaktivovanou očkovací látkou před nejméně takovou dobou, která je nutná pro nástup imunitní ochrany, jež je stanovená ve specifikacích očkovací látky schválené v programu očkování, a byla podrobena testu identifikace původce podle Příručky norem pro diagnostické testy a očkovací látky pro suchozemská zvířata Světové organizace pro zdraví zvířat, a to s negativními výsledky, přičemž tento test byl proveden nejdříve po 14 dnech po nástupu imunitní ochrany stanovené ve specifikacích očkovací látky schválené v programu očkování; uvedený test identifikace původce však není nezbytný v případě přesunů zvířat z části uzavřeného pásma označené jako ‚oblast s nižším rizikem‘ podle čl. 7 odst. 2a tohoto nařízení.“

Třetí pododstavec se nahrazuje tímto:

„V případě březích zvířat musí být splněna alespoň jedna z podmínek uvedených v bodech 5, 6 a 7 před inseminací nebo pářením, nebo musí být splněna podmínka uvedená v bodě 3. V případě, že se provádí sérologický test uvedený v bodě 3, uvedený test se provede nejdříve sedm dní před datem přesunu.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 10. února 2009.

Za Komisi

Androulla VASSILIOU

členka Komise

(1) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 74.

(2) Úř. věst. L 283, 27.10.2007, s. 37.

(3) The EFSA Journal (2007) 479, s. 1–29.

(4) Odhaduje se, že běžná roční míra sérokonverze v zamořeném pásmu je 20 %. Ve Společenství se však virus vyskytuje zejména v období přibližně šesti měsíců (konec jara/polovina podzimu). Proto uvedená 2 % představují konzervativní odhad očekávané měsíční míry sérokonverze.“

Zavřít

Vyhledání konkrétního předpisu

Fulltextové vyhledávání