(EU) 2023/857Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/857 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/842 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a nařízení (EU) 2018/1999 (Text s významem pro EHP)

(1)

Pařížská dohoda (4) přijatá dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (dále jen „Pařížská dohoda“) vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. Smluvní strany Pařížské dohody se shodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a že budou usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C. Tento závazek byl dne 13. listopadu 2021 posílen přijetím Klimatického paktu z Glasgow v rámci UNFCCC, v němž konference smluvních stran UNFCCC plnící roli zasedání smluvních stran Pařížské dohody uznává, že dopady změny klimatu budou mnohem nižší při nárůstu teploty o 1,5 °C ve srovnání s nárůstem o 2 °C, a je odhodlána pokračovat v úsilí o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C.

(2)

Potřeba přijmout opatření ke snížení emisí skleníkových plynů je stále naléhavější, jak uvedl Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve své zprávě ze dne 7. srpna 2021 nazvané „Climate change 2021: The Physical Science Basis“ (Změna klimatu 2021: fyzikální základy), ze dne 28. února 2022 nazvané „Climate Change 2022: Impacts, Adaptation and Vulnerability“ (Změna klimatu 2022: dopady, adaptace a zranitelnost) a ze dne 4. dubna 2022 nazvané „Climate Change 2022: Mitigation of Climate Change“ (Změna klimatu 2022: mitigace změny klimatu). Unie by proto měla vzít tuto naléhavou potřebu v potaz tím, že své úsilí zintenzivní.

(3)

Unie má regulační rámec pro dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 40 % do roku 2030, který v roce 2014 ještě před vstupem Pařížské dohody v platnost potvrdila Evropská rada. Tento regulační rámec tvoří mimo jiné směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (5), jímž se vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii (dále jen „EU ETS), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (6), které členským státům ukládá, aby dosáhly rovnováhy mezi emisemi skleníkových plynů a jejich pohlcováním v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (7), které stanoví vnitrostátní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 v odvětvích, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES ani nařízení (EU) 2018/841.

(4)

Sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ představuje výchozí bod pro splnění cíle Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality a poté usilovat o dosažení negativních emisí, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (8) („evropský právní rámec pro klima“). V Zelené dohodě pro Evropu se spojuje komplexní soubor vzájemně se posilujících opatření a iniciativ zaměřených na dosažení klimatické neutrality v Unii do roku 2050 a stanoví se v něm nová strategie růstu, jejímž cílem je transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou účinně využívající zdroje, ve které nebude hospodářský růst vázán na využívání zdrojů. Jeho dalším cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a blahobyt občanů před environmentálními riziky a dopady. Uvedená transformace zároveň vykazuje aspekty související s genderovou rovností a má dopad zvláště na některé znevýhodněné a zranitelné skupiny, jako jsou starší osoby, osoby se zdravotním postižením a osoby s menšinovým rasovým nebo etnickým původem. Transformace tedy musí být spravedlivá a inkluzivní a nikdo při ní nesmí zůstat opomenut.

(5)

Dne 16. června 2022 přijala Rada doporučení ohledně zajištění spravedlivé transformace na klimatickou neutralitu (9), v němž zdůraznila, že je třeba přijmout doprovodná opatření a věnovat zvláštní pozornost podpoře regionů, průmyslových odvětví, mikropodniků, malých a středních podniků, pracovníků, domácností a spotřebitelů, kteří budou čelit největším výzvám. Uvedené doporučení vybízí členské státy, aby zvážily soubor opatření v oblasti zaměstnanosti a přechodů na trhu práce, vytváření pracovních míst a podnikání, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zadávání veřejných zakázek, zdanění a systémů sociální ochrany, základních služeb a bydlení, jakož i - mimo jiné s cílem posílit genderovou rovnost – v oblasti vzdělávání a odborné přípravy.

(6)

Přijetím nařízení (EU) 2021/1119 Unie v právním předpisu zakotvila závazný cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality v rámci celého hospodářství, a snížit tak do uvedeného data emise na čistou nulu, a poté usilovat o dosažení negativních emisí. Uvedeným nařízením se rovněž stanoví závazný cíl Unie dosáhnout do roku 2030 alespoň 55 % domácího snížení čistých emisí skleníkových plynů (emisí po odečtení pohlcení) ve srovnání s úrovněmi v roce 1990. Dále se v něm stanoví, že příspěvek čistého pohlcení k dosažení cíle Unie v oblasti klimatu do roku 2030 má být omezen na 225 milionů tun ekvivalentu CO2.

(7)

V zájmu splnění závazků stanovených v nařízení (EU) 2021/1119, jakož i dosažení příspěvků Unie v rámci Pařížské dohody je potřeba regulační rámec Unie pro dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 upravit.

(8)

Nařízením (EU) 2018/842 se členským státům stanoví povinnosti, pokud jde o jejich minimální příspěvky v období 2021–2030 ke splnění současného cíle Unie snížit do roku 2030 v odvětvích uvedených v článku 2 uvedeného nařízení emise skleníkových plynů o 30 % oproti úrovním z roku 2005. Rovněž se v něm stanoví pravidla pro určování ročních emisních přídělů a pro hodnocení pokroku členských států při dosahování jejich minimálních příspěvků.

(9)

Zatímco obchodování s emisemi se bude vztahovat také na emise skleníkových plynů z námořní dopravy, jakož i z odvětví budov, silniční dopravy a dalších odvětví, oblast působnosti nařízení (EU) 2018/842 by měla zůstat zachována. Nařízení (EU) 2018/842 by se tedy mělo nadále uplatňovat na emise skleníkových plynů z domácí lodní dopravy, avšak nikoliv na emise z mezinárodní lodní dopravy. Oblast působnosti nařízení (EU) 2018/842 by nemělo změnit ani zařazení zařízení na spalování komunálního odpadu do přílohy I směrnice 2003/87/ES pro účely článků 14 a 15 uvedené směrnice. Emise skleníkových plynů členských států spadající do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/842, které se mají brát v úvahu při kontrolách souladu, se budou nadále určovat po dokončení přezkumů inventur v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (10).

(10)

V souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 se emise CO2 z biomasy pro výrobu energie vykazují v rámci kategorií využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví podle nařízení (EU) 2018/841. S cílem zabránit dvojímu započítávání jsou emise skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy pro účely stanovení emisí skleníkových plynů podle nařízení (EU) 2018/842 vyčísleny jako nulové. Aby se zohlednily dopady nepřímých změn ve využívání půdy a podpořila udržitelnost těchto paliv, je důležité, aby všechny členské státy plně provedly směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (11), včetně jejích kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro tato paliva.

(11)

V některých odvětvích se emise skleníkových plynů buď zvýšily, nebo zůstaly stabilní. Komise ve sdělení ze dne 17. září 2020 nazvaném „Zvýšení cílů Evropy v oblasti klimatu do roku 2030 – Investice do klimaticky neutrální budoucnosti ve prospěch našich občanů“ uvedla, že zvýšeného cíle celkového snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 lze dosáhnout pouze za přispění všech odvětví.

(12)

Evropská rada v závěrech ze zasedání dne 11. prosince 2020 uvedla, že nový cíl snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030 bude Unie plnit kolektivně při zajištění maximální nákladové efektivity, na tomto úsilí se budou podílet všechny členské státy v duchu spravedlnosti a solidarity, a aniž by byl kdokoli opomenut a nového cíle pro rok 2030 musí být dosaženo způsobem, který zachová konkurenceschopnost Unie a zohlední rozdílné výchozí pozice členských států, jejich specifické vnitrostátní podmínky a potenciál pro snížení emisí skleníkových plynů, a to také v případě ostrovních členských států a ostrovů, i vynaložené úsilí.

(13)

V zájmu dosažení nového cíle Unie snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990 budou odvětví zahrnutá do nařízení (EU) 2018/842 muset postupně snižovat své emise skleníkových plynů, dokud v roce 2030 nedosáhnou snížení o 40 % ve srovnání s úrovněmi v roce 2005. Nařízení (EU) 2018/842 přispívá rovněž k dosažení cílů Pařížské dohody, jakož i cíle Unie dosáhnout nejpozději do roku 2050 klimatické neutrality podle nařízení (EU) 2021/1119, k jehož splnění je zapotřebí postupně sladit úsilí všech členských států a současně přitom zohlednit konkrétní vnitrostátní podmínky.

(14)

Cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 stanovený v nařízení (EU) 2018/842 je zapotřebí pro každý členský stát revidovat. Pro revizi vnitrostátních cílů snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 je třeba použít stejnou metodiku, jaká byla použita při přijetí nařízení (EU) 2018/842, v němž byly vnitrostátní příspěvky určeny po zvážení odlišných kapacit a možností nákladové efektivnosti v členských státech, tak aby bylo zajištěno spravedlivé a vyvážené sdílení úsilí. Cíl snížení emisí skleníkových plynů pro každý členský stát do roku 2030 by tedy měl být stanoven ve vztahu k úrovni jeho emisí skleníkových plynů v roce 2005, na něž se vztahuje uvedené nařízení, a jak byly přezkoumány podle čl. 4 odst. 3 daného nařízení, avšak s vyloučením ověřených emisí skleníkových plynů ze zařízení, která byla v provozu v roce 2005 a do systému EU ETS byla zahrnuta až po roce 2005.

(15)

V důsledku toho budou od roku vstupu tohoto nařízení v platnost zapotřebí nové závazné vnitrostátní limity, vyjádřené v ročních emisních přídělech. Uvedené limity postupně povedou k dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů každého z členských států do roku 2030. Roční limity stanovené pro roky předcházející roku vstupu tohoto nařízení v platnost, stanovené v prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2020/2126 (12), jsou zachovány.

(16)

Pandemie COVID-19 a útočná válka Ruska proti Ukrajině mají na ekonomiku Unie a úroveň jejích emisí skleníkových plynů dopad v rozsahu, který zatím nelze plně vyčíslit. Na druhé straně Unie zavádí svůj doposud největší stimulační balíček a urychluje přechod od fosilních paliv, což může mít rovněž potenciální dopad na úroveň emisí skleníkových plynů. Vzhledem k této nejistotě a dalším nepředvídaným událostem, které mají dopad na emise skleníkových plynů, je vhodné přezkoumat údaje o emisích v roce 2025 a v případě potřeby v roce 2025 aktualizovat roční emisní příděly na období 2026–2030. Uvedená aktualizace by měla vycházet z komplexního přezkumu údajů národních inventur provedeného Komisí s cílem určit průměrné emise skleníkových plynů jednotlivých členských států v letech 2021, 2022 a 2023.

(17)

V souladu s nařízením (EU) 2021/1119 by prioritou mělo být snižování přímých emisí skleníkových plynů, které bude muset být doplněno zvýšeným pohlcováním uhlíku s cílem dosáhnout klimatické neutrality. V nařízení (EU) 2021/1119 se uznává, že propady uhlíku zahrnují přírodní a technologická řešení. Je důležité, aby byl zaveden systém Unie pro certifikaci bezpečných pohlcení uhlíku zajišťujících jeho trvalé uložení a dosažených prostřednictvím technologických řešení, který členským státům a subjektům na trhu poskytne jasné vodítko, pokud jde o posílení tohoto pohlcování uhlíku. Až bude takový systém certifikace v platnosti, bude možné provést analýzu týkající se započítávání těchto pohlcení uhlíku podle práva Unie.

(18)

S cílem stimulovat rychlejší přijímání opatření a dále zajistit ekologickou vyváženost je nezbytné a vhodné snížit stropy pro vypůjčování a započítávání ročních emisních přídělů na celé období 2021–2030. Na druhé straně by členské státy měly mít možnost postupně snižovat své emise skleníkových plynů a nákladově efektivním způsobem dosáhnout svých zvýšených vnitrostátních cílů snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030. S ohledem na nové a přísnější roční emisní příděly požadované tímto nařízením je vhodné zvýšit stávající stropy pro převody ročních emisních přídělů mezi členskými státy. Možnost převodu ročních emisních přídělů podporuje spolupráci mezi členskými státy a umožňuje jim dosáhnout jejich cílů snížení emisí skleníkových plynů nákladově efektivním způsobem a současně zachovat ekologickou vyváženost. Měla by být zajištěna transparentnost těchto převodů tak, aby byly prováděny oboustranně výhodným způsobem, mimo jiné prostřednictvím dražby, využitím prostředníků na trhu, formou dvoustranných ujednání nebo za použití elektronického rozhraní, jehož cílem je usnadnit výměnu informací o zamýšlených převodech a snížit transakční náklady.

Členské státy mají již nyní povinnost poskytovat souhrnné informace o uzavřených převodech v souladu s prováděcím nařízením Komise (EU) 2020/1208 (13). Poté, co Komise obdržené souhrnné informace zkompiluje, zpřístupňuje tento souhrn v elektronické formě do tří měsíců ode dne, kdy obdržela zprávy od členských států, přičemž se v něm uvádí rozpětí cen placených za každou transakci ročních emisních přídělů. Kromě toho mohou členské státy během obou období mezi zveřejněním prováděcích aktů uvedených v čl. 38 odst. 4 nařízení (EU) 2018/1999 a zahájením postupu kontroly souladu podávat k 15. dni každého měsíce Komisi zprávy o uzavřených převodech. Kromě toho se členské státy vyzývají, aby v zájmu usnadnění výměny informací o zamýšlených převodech relevantní informace průběžně aktualizovaly. Komise obdržené informace kompiluje a tento souhrn včas v elektronické formě zpřístupňuje. V zájmu zvýšení transparentnosti by členské státy měly před jakýmkoli faktickým převodem informovat Výbor pro změnu klimatu zřízený nařízením (EU) 2018/1999 o svém záměru přistoupit k převodu části svého ročního emisního přídělu pro daný rok. Z tohoto důvodu je vhodné nařízení (EU) 2018/1999 změnit.

(19)

Pro některé členské státy je možné vzít za účelem dosažení souladu s nařízením (EU) 2018/842 v úvahu omezený počet zrušených emisních povolenek EU ETS (dále jen „flexibilita EU ETS“). Z těch členských států, které jsou způsobilé, dva nevyužily flexibilitu EU ETS a jeden ji nevyužil v plném rozsahu. S ohledem na vyšší úroveň ambicí stanovenou tímto nařízením by měla být těmto členským státům poskytnuta nová příležitost, aby tuto flexibilitu využily nebo dále využívaly. Je proto vhodné stanovit pro tyto členské státy novou lhůtu, v níž mohou Komisi oznámit záměr tuto flexibilitu využít nebo ji dále využívat. Kromě toho je vzhledem ke specifické struktuře maltského hospodářství vnitrostátní cíl snížení emisí skleníkových plynů tohoto členského státu založený na hrubém domácím produktu na obyvatele výrazně vyšší než jeho potenciál k nákladově efektivnímu snížení emisí. Je proto vhodné zlepšit přístup Malty k výše uvedené možnosti flexibility, aniž by byl ohrožen cíl Unie v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030.

(20)

Kromě flexibility EU ETS lze v zájmu dosažení souladu členských států s nařízením (EU) 2018/842 vzít v úvahu omezené množství čistých pohlcení a čistých emisí z oblasti LULUCF (dále jen „flexibilita LULUCF“). V zájmu zajištění dostatečného úsilí o zmírnění dopadů změn klimatu do roku 2030 je vhodné omezit využívání flexibility LULUCF tak, že se její využití rozdělí do dvou samostatných časových období, přičemž pro každé z nich bude stanovena mezní hodnota odpovídající polovině maximálního množství celkových čistých pohlcení dle přílohy III nařízení (EU) 2018/842. Rovněž je vhodné uvést název uvedené přílohy do souladu s nařízením (EU) 2018/841 v návaznosti na jeho změnu provedenou nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/268 (14). V důsledku toho již dále není potřeba, aby nařízení (EU) 2018/842 zmocňovalo Komisi k přijetí aktů v přenesené pravomoci za účelem změny názvu přílohy III uvedeného nařízení. Ustanovení čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) 2018/842 by proto mělo být zrušeno.

(21)

Pokud Komise zjistí, že členský stát nedosahuje dostatečného pokroku při plnění svých ročních úrovní emisí podle nařízení (EU) 2018/842, měly by být posíleny mechanismy nápravných opatření podle uvedeného nařízení, aby bylo možné přijmout rychlá a účinná opatření. Je proto vhodné revidovat požadavky, které se vztahují na plány nápravných opatření, které mají členské státy předložit Komisi v případě, že nedosáhnou dostatečného pokroku.

(22)

Unie a její členské státy jsou stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (15) (Aarhuská úmluva). Veřejná kontrola a přístup k právní ochraně jsou zásadními prvky demokratických hodnot Unie a nástroji k ochraně právního státu.

(23)

V rámci opatření Unie v oblasti klimatu by měly být využívány nejnovější vědecké poznatky. V kontextu nařízení (EU) 2018/842 by se proto mělo brát v úvahu poradenství poskytnuté Evropským vědeckým poradním výborem pro změnu klimatu zřízeným podle článku 10a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 401/2009 (16).

(24)

S ohledem na zavedení posíleného mechanismu k zajištění souladu v nařízení (EU) 2018/841 k roku 2026 je vhodné zrušit odpočty emisí skleníkových plynů vytvořených jednotlivými členskými státy v období 2026–2030 v odvětví LULUCF, které překračují jejich pohlcení. Ustanovení čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) 2018/842 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(25)

Je vhodné, aby byly při přezkumu nařízení (EU) 2018/842 v roce 2024 zohledněny cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů podle nařízení (EU) 2021/1119, závazek Unie plnit cíle Pařížské dohody a veškeré relevantní závazky vyplývající z konferencí smluvních stran UNFCCC. Kromě toho by měl tento přezkum zahrnovat i trajektorii snižování emisí skleníkových plynů, která bude slučitelná se závazným cílem dosáhnout klimatické neutrality v Unii do roku 2050 podle nařízení (EU) 2021/1119.

(26)

20 % emisí skleníkových plynů v Unii tvoří emise skleníkových plynů jiných než CO2, jako je methan, oxid dusný a fluorované plyny. Na emise skleníkových plynů jiných než CO2 se vztahuje nařízení (EU) 2018/842, a proto tyto emise nutně budou součástí opatření, která členské státy zavedou za účelem splnění svých zvýšených cílů snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 podle tohoto nařízení. Členské státy mají do 30. června 2023 předložit Komisi návrh aktualizace svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Komise v tomto ohledu vydá příslušné pokyny, mimo jiné s cílem podpořit členské státy v tom, aby stanovily cíle a politiky ke snížení emisí methanu. Podobně mají členské státy posoudit, zda by jejich strategické plány v rámci společné zemědělské politiky měly být revidovány tak, aby zohledňovaly zvýšené ambice v nařízení (EU) 2018/842, které jsou stanoveny v pozměňujících ustanoveních k uvedenému nařízení obsažených v tomto nařízení. Informace o výsledcích dosažených kombinací úsilí Unie a členských států v souvislosti s emisemi skleníkových plynů jiných než CO2 zahrne Komise do výročních zpráv podle čl. 29 odst. 5 nařízení (EU) 2018/1999. Komise má rovněž posoudit návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a může vydat doporučení členským státům, které nedosahují dostatečného pokroku. Komise v souvislosti s přezkumem nařízení (EU) 2018/841 posoudí současné trendy a budoucí prognózy emisí skleníkových plynů ze zemědělství, jakož i možnosti regulace v zájmu zajištění jejich souladu s cílem dosáhnout dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů ve všech odvětvích hospodářství v souladu s cílem Unie spočívajícím v dosažení klimatické neutrality a průběžnými cíli Unie v oblasti klimatu stanovenými v nařízení (EU) 2021/1119. Při přezkumu nařízení (EU) 2018/842 Komise posoudí, jak všechna odvětví, na něž se uvedené nařízení vztahuje, přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů, zejména včetně snížení dosaženého v oblasti emisí skleníkových plynů jiných než CO2, a to i v jiných odvětvích než v zemědělství.

(27)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž upravit s ohledem na nařízení (EU) 2021/1119 povinnosti členských států, pokud jde o jejich minimální příspěvky v období 2021–2030 ke splnění cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, a přispět k dosažení cílů Pařížské dohody, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu jejich rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(28)

Nařízení (EU) 2018/842 a (EU) 2018/1999 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,