2006/43/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Text s významem pro EHP)

(1)

V současné době čtvrtá směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 o ročních účetních závěrkách některých forem společností (3), sedmá směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983 o konsolidovaných účetních závěrkách (4), směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí (5) a směrnice Rady 91/674/EHS ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (6) požadují, aby audit roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky prováděla jedna nebo několik osob, které jsou oprávněny tento audit provádět.

(2)

Podmínky pro schvalování osob odpovědných za provádění povinného auditu byly stanoveny osmou směrnicí Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna 1984 o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetních dokumentů (7).

(3)

Nedostatek harmonizovaného přístupu k povinnému auditu ve Společenství byl příčinou toho, že v roce 1998 Komise ve svém sdělení o povinném auditu v Evropské unii: cesta vpřed (8) navrhla zřízení výboru pro audit, který by mohl rozvíjet další činnost v úzké spolupráci s účetní profesí a členskými státy.

(4)

Na základě práce výboru pro audit vydala Komise dne 15. listopadu 2000 doporučení o zajištění kvality povinného auditu v Evropské unii: minimální požadavky (9) a dne 16. května 2002 doporučení o nezávislosti statutárních auditorů v EU: sada základních zásad (10).

(5)

Cílem této směrnice je podstatná, i když ne úplná, harmonizace požadavků na povinný audit. Není-li v této směrnici stanoveno jinak, může členský stát vyžadující povinný audit zavést přísnější požadavky.

(6)

Kvalifikace pro audit, kterou získali statutární auditoři na základě této směrnice, by měla být pokládána za rovnocennou. Nemělo by být tedy nadále možné, aby členské státy trvaly na tom, že většinu hlasovacích práv v auditorské společnosti musí držet místně schválení auditoři nebo že většina členů správního nebo řídícího orgánu auditorské společnosti musí být místně schválena.

(7)

Povinný audit vyžaduje odpovídající znalosti v oborech, jako jsou právo obchodních společností, daňové právo a sociální právo. Tyto znalosti by se měly před schválením statutárního auditora z jiného členského státu přezkoušet.

(8)

Na ochranu třetích osob by všichni schválení auditoři a auditorské společnosti měli být zapsáni v rejstříku, který je přístupný veřejnosti a který obsahuje základní informace o statutárních auditorech a auditorských společnostech.

(9)

Statutární auditoři by měli dodržovat nejvyšší etické normy. Proto by se na ně měly vztahovat požadavky profesní etiky zahrnující přinejmenším jejich funkci ve veřejném zájmu, jejich bezúhonnost, nestrannost, odbornou způsobilost a řádnou péči. Funkce statutárních auditorů ve veřejném zájmu znamená, že se na kvalitu práce statutárního auditora spoléhá širší okruh osob a institucí. Dobrá kvalita auditu přispívá k řádnému fungování trhů tím, že zvyšuje pravdivost a efektivitu účetních závěrek. Komise může přijmout prováděcí opatření týkající se profesní etiky jako minimální standardy. Může přitom vzít v úvahu zásady obsažené v etickém kodexu Mezinárodní federace účetních (IFAC).

(10)

Je důležité, aby statutární auditoři a auditorské společnosti respektovali soukromí klientů. Měli by proto být vázáni přísnými pravidly o důvěrnosti a zachovávání mlčenlivosti, která však nesmějí bránit řádnému uplatňování této směrnice. Tato pravidla o důvěrnosti by se měla vztahovat i na všechny statutární auditory nebo auditorské společnosti, kteří se daným úkolem již přestali zabývat.

(11)

Statutární auditoři a auditorské společnosti by měli být při provádění povinného auditu nezávislí. Mohou informovat auditovaný subjekt o skutečnostech zjištěných při auditu, ale neměli by zasahovat do vnitřních rozhodovacích procesů auditovaného subjektu. Pokud by se dostali do situace, kdy je ohrožení jejich nezávislosti i po uplatnění ochranných opatření ke zmírnění takového ohrožení příliš závažné, měli by se vzdát nebo zdržet přijetí auditorské zakázky. Závěr o existenci vztahu, který ohrožuje auditorovu nezávislost, se může v případě vztahu mezi auditorem a auditovaným subjektem lišit od případu vztahu mezi sítí a auditovaným subjektem. Pokud vnitrostátní právní předpisy povolují nebo požadují, aby družstvo ve smyslu čl. 2 bodu 14 této směrnice nebo podobný subjekt uvedený v článku 45 směrnice 86/635/EHS byly členy neziskového auditorského subjektu, nedospěla by objektivní, rozumná a informovaná osoba k závěru, že vztah založený na členství ohrožuje nezávislost statutárního auditora, pokud jsou při provádění povinného auditu u některého z jeho členů dodržovány zásady nezávislosti auditorů provádějících audit na osobách, které by mohly ovlivňovat průběh povinného auditu. K příkladům ohrožení nezávislosti statutárního auditora nebo auditorské společnosti patří přímé nebo nepřímé finanční zájmy v auditovaném subjektu a poskytování dalších neauditorských služeb. Nezávislost statutárního auditora nebo auditorské společnosti může také ohrožovat výše odměny přijaté od auditovaného subjektu nebo její struktura. Ochranná opatření, jež mají být přijata ke zmírnění nebo vyloučení takových hrozeb, zahrnují zákazy, omezení, jiná opatření, postupy a požadavky na zveřejnění. Statutární auditoři a auditorské společnosti by měli odmítnout poskytnutí jakékoli další neauditorské služby, která ohrožuje jejich nezávislost. Komise může přijmout prováděcí opatření k ochraně nezávislosti jako minimální standardy. Přitom by měla vzít v úvahu zásady obsažené ve výše uvedeném doporučení ze dne 16. května 2002. Pro účely stanovení nezávislosti auditorů musí být objasněn pojem „síť“, v níž auditoři působí. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu různé okolnosti, jako jsou případy, kdy může být určitá struktura vymezena jako síť, protože je zaměřena na sdílení zisků nebo nákladů. Kritéria pro prokázání, že existuje síť, by měla být posuzována a zvažována na základě všech existujících skutkových okolností, jako jsou například společní obvyklí klienti.

(12)

V případech sebehodnocení nebo existence vlastního zájmu, kdy je vhodné chránit nezávislost statutárního auditora nebo auditorské společnosti, by mělo být na členském státu, nikoliv na statutárním auditorovi nebo auditorské společnosti, aby rozhodl, zda by se měl statutární auditor nebo auditorská společnost s ohledem na své auditované klienty auditorské zakázky vzdát nebo ji nepřijmout. To by nicméně nemělo vést k situaci, kdy by členské státy měly obecnou povinnost zakazovat statutárním auditorům nebo auditorským společnostem poskytování neauditorských služeb jejich auditovaným klientům. Pro určení, zda je v případech sebehodnocení nebo existence vlastního zájmu vhodné, aby statutární auditor nebo auditorská společnost neprováděli povinný audit kvůli zajištění nezávislosti statutárního auditora nebo auditorské společnosti, by měla mezi zohledňované skutečnosti patřit otázka, zda auditovaný subjekt veřejného zájmu vydal nebo nevydal převoditelné cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (11).

(13)

Je důležité zajistit trvale vysokou kvalitu všech povinných auditů vyžadovaných právními předpisy Společenství. Všechny povinné audity by proto měly být prováděny na základě mezinárodních auditorských standardů. Opatření provádějící tyto standardy ve Společenství by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (12). Při posuzování technické správnosti mezinárodních auditorských standardů by měl být Komisi nápomocen technický výbor nebo skupina pro audit, které by měly také zahrnovat systém orgánů veřejného dohledu členských států. Aby bylo dosaženo maximálního stupně harmonizace, mělo by být členským státům dovoleno zavádět další vnitrostátní auditorské postupy nebo požadavky, pouze pokud budou vyplývat ze zvláštních vnitrostátních právních požadavků na rozsah povinného auditu u ročních nebo konsolidovaných účetních závěrek, a za předpokladu, že přijaté mezinárodní auditorské standardy takové požadavky nepokrývají. Členské státy by měly mít možnost zachovat tyto dodatečné auditorské postupy, jen dokud tyto auditorské postupy a požadavky nebudou pokryty následně přijatými mezinárodními auditorskými standardy. Pokud by však přijaté mezinárodní auditorské standardy obsahovaly auditorské postupy, jejichž provádění by vedlo ke zvláštnímu právnímu konfliktu s vnitrostátním právem, který vznikne na základě zvláštních vnitrostátních požadavků v souvislosti s rozsahem povinného auditu, mohou členské státy vyjmout spornou část mezinárodních auditorských standardů, dokud tyto konflikty trvají, pokud se použijí opatření podle čl. 26 odst. 3. Všechny dodatečné požadavky nebo výjimky uplatňované členskými státy by měly přispívat k vysoké věrohodnosti ročních účetních závěrek společností a odpovídat veřejnému zájmu. Výše uvedené znamená, že členské státy mohou například požadovat vypracování dodatečné zprávy auditora pro dozorčí radu nebo stanovit jiné požadavky na vykazování a kontrolu vycházející z vnitrostátních pravidel pro správu a řízení společností.

(14)

Aby mohla Komise přijmout mezinárodní auditorský standard pro účely uplatnění ve Společenství, musí být obecně mezinárodně přijímán, musí se na jeho vzniku a po otevřeném a průhledném postupu plně podílet všechny zainteresované osoby, musí přispívat k věrohodnosti a kvalitě ročních účetních závěrek a konsolidovaných účetních závěrek a musí odpovídat evropskému veřejnému zájmu. Otázka, zda je žádoucí přijmout prohlášení o mezinárodní auditorské praxi za součást standardu, by měla být posouzena v souladu s rozhodnutím 1999/468/ES v jednotlivých případech. Komise by měla před zahájením přijímacího procesu zajistit provedení přezkumu s cílem ověřit, zda byly tyto požadavky splněny, a o výsledku tohoto přezkumu podat zprávu členům výboru zřízeného touto směrnicí.

(15)

V případě konsolidovaných účetních závěrek je důležité, aby existovalo jasné vymezení odpovědností mezi statutárními auditory, kteří provádějí audit částí skupiny. Pro tyto účely by měl plnou odpovědnost za zprávu auditora nést auditor skupiny.

(16)

Pro lepší srovnatelnost společností používajících stejné účetní standardy a pro zvýšení důvěry veřejnosti v auditorskou činnost může Komise přijmout společnou zprávu auditora pro audit ročních účetních závěrek nebo konsolidovaných účetních závěrek sestavených na základě schválených mezinárodních účetních standardů, pokud nebyl pro tuto zprávu přijat vhodný standard na úrovni Společenství.

(17)

Vhodným prostředkem k dosažení trvale vysoké kvality povinných auditů jsou pravidelné kontroly. Statutární auditoři a auditorské společnosti by proto měli podléhat systému zajištění kvality, který bude fungovat nezávisle na kontrolovaných statutárních auditorech a auditorských společnostech. Pro účely použití článku 29 o systémech zajištění kvality mohou členské státy stanovit, že pokud mají jednotliví auditoři společnou politiku zajištění kvality, je třeba přihlížet pouze k požadavkům platným pro auditorské společnosti. Členské státy mohou systém zajištění kvality zorganizovat tak, že každý jednotlivý auditor bude podléhat kontrole zajištění kvality nejméně jednou za šest let. V této souvislosti by financování systému zajištění kvality nemělo být vystaveno nepatřičnému vlivu. Komise by měla mít pravomoc přijmout prováděcí opatření v záležitostech, které souvisí s organizací systému zajištění kvality, a v souvislosti s jeho financováním v případech, kdy je důvěra veřejnosti v systém zajištění kvality vážně ohrožena. Systémy veřejného dohledu členských států by měly být podporovány, aby nalezly koordinovaný přístup k provádění přezkumů zajištění kvality s cílem vyvarovat se uvalování zbytečné zátěže na dotčené osoby.

(18)

K předcházení nesprávného provádění povinného auditu a jeho nápravě přispívají vyšetřování a vhodné sankce.

(19)

Statutární auditoři a auditorské společnosti by měli zodpovídat za to, že svou činnost vykonávají s řádnou péčí, a proto by měli odpovídat za finanční škodu způsobenou nedostatečnou péčí. Avšak schopnost auditorů a auditorských společností získat pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání může záviset na tom, zda mají neomezenou finanční odpovědnost. Komise má v úmyslu tyto otázky prozkoumat s ohledem na to, že systémy odpovědnosti mohou být v různých členských státech velmi rozdílné.

(20)

Členské státy by měly zorganizovat účelný systém veřejného dohledu nad statutárními auditory a auditorskými společnostmi založený na kontrole v domovském státě. Regulační ujednání v oblasti veřejného dohledu by měla umožnit účelnou spolupráci na úrovni Společenství v oblasti činností dohledu členských států. Systém veřejného dohledu by měl být řízen osobami mimo profesi, které mají znalosti z oblastí významných pro povinný audit. Osobami mimo profesi mohou být odborníci, kteří nebyli nikdy spojeni s auditorskou profesí, nebo bývalí příslušníci této profese, kteří z ní odešli. Členské státy však mohou povolit, aby se na řízení systému veřejného dohledu podílela menšina osob vykonávajících tuto profesi. Příslušné orgány členských států by měly navzájem spolupracovat, kdykoli to bude nezbytné pro účely plnění jejich povinností při výkonu dohledu nad jimi schválenými statutárními auditory a auditorskými společnostmi. Taková spolupráce může významně přispět k zabezpečení trvale vysoké kvality povinného auditu ve Společenství. Vzhledem k tomu, že je nezbytné zajistit účinnou spolupráci a koordinaci na evropské úrovni mezi příslušnými orgány určenými členskými státy, nemělo by se určení jednoho subjektu odpovědného za zabezpečení spolupráce dotknout možnosti, aby každý jednotlivý orgán mohl přímo spolupracovat s ostatními příslušnými orgány členských států.

(21)

Pro zajištění souladu s čl. 32 odst. 3 o zásadách veřejného dohledu by měla být osoba mimo profesi považována za znalou oblastí významných pro povinný audit buď s ohledem na její dřívější profesní znalosti, nebo s ohledem na to, že má znalosti přinejmenším jednoho z předmětů uvedených v článku 8.

(22)

Statutární auditor nebo auditorská společnost by měl být jmenován na valné hromadě akcionářů nebo členů auditovaného subjektu. Pro zajištění ochrany nezávislosti auditora je důležité zajistit, aby výpověď byla možná pouze v odůvodněných případech a pouze tehdy, jsou-li tyto důvody sděleny orgánu nebo orgánům veřejného dohledu.

(23)

Subjekty veřejného zájmu jsou viditelnější a jsou důležitější z hospodářského hlediska, a proto by se měly na povinný audit jejich roční účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky klást přísnější požadavky.

(24)

Výbory pro audit a účinný systém vnitřní kontroly přispívají k minimalizaci finančních a operačních rizik i rizika nedodržení předpisů a zvyšují kvalitu účetního výkaznictví. Členské státy mohou zohlednit doporučení Komise ze dne 15. února 2005 o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze (13), které stanovuje, jak by měly být zřizovány výbory pro audit a jak by měly fungovat. Členské státy mohou určit, že funkce přidělené výboru pro audit nebo orgánu, který vykonává rovnocenné funkce, může vykonávat správní nebo dozorčí orgán jako celek. S ohledem na povinnosti výboru pro audit podle článku 41 by statutární auditor ani auditorská společnost neměli být žádným způsobem podřízeni výboru.

(25)

Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že subjekty veřejného zájmu, které jsou subjekty kolektivního investování, jejichž převoditelné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, zprostí povinnosti mít výbor pro audit. V této možnosti je zohledněna skutečnost, že v případech, kdy subjekt kolektivního investování funguje pouze za účelem shromažďování majetku, nebude zřízení výboru pro audit vždy vhodné. Účetní výkaznictví a související rizika nejsou srovnatelná s výkaznictvím a riziky jiných subjektů veřejného zájmu. Kromě toho působí subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a jejich správcovské společnosti v přesně vymezeném regulativním prostředí a vztahují se na ně zvláštní mechanismy řízení, jako jsou kontroly, které provádí jejich depozitář. U subjektů kolektivního investování, které nejsou harmonizovány směrnicí 85/611/EHS (14), ale vztahují se na ně ochranná opatření rovnocenná opatřením stanoveným v uvedené směrnici, by mělo být členským státům v tomto konkrétním případě umožněno poskytnout těmto subjektům stejné zacházení jako subjektům kolektivního investování, které jsou harmonizovány na úrovni Společenství.

(26)

Za účelem posílení nezávislosti auditorů subjektů veřejného zájmu by se klíčový auditorský partner nebo partneři provádějící audit takových subjektů měli střídat. Pro zorganizování takového střídání by měly členské státy požadovat změnu klíčového auditorského partnera nebo partnerů jednajících s auditovaným subjektem, přičemž by auditorské společnosti, s níž jsou klíčový auditorský partner nebo partneři spojeni, měly umožnit pokračovat ve výkonu funkce statutárního auditora v takovém subjektu. Domnívá-li se členský stát, že se jedná o vhodný způsob, jak dosáhnout sledovaných cílů, může požadovat změnu auditorské společnosti, aniž je dotčen čl. 42 odst. 2 této směrnice.

(27)

Propojenost kapitálových trhů zdůrazňuje potřebu zajistit rovněž vysokou kvalitu práce prováděné auditory z třetích zemí v souvislosti s kapitálovým trhem Společenství. Tito auditoři by proto měli být registrováni, aby bylo možné je podrobovat přezkumu zajištění kvality a aby podléhali systému vyšetřování a sankcí. Odchylky na základě vzájemnosti by měly být možné, pokud by procházely testem rovnocennosti prováděným Komisí ve spolupráci s členskými státy. V každém případě by měl být subjekt, který vydal převoditelné cenné papíry na regulovaném trhu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES, vždy podroben auditu auditorem, který je buď zaregistrován v členském státě, nebo vykonává svou činnost pod dohledem příslušných orgánů třetí země, z níž auditor pochází, pokud je tato třetí země Komisí nebo členským státem uznána jako země splňující požadavky rovnocenné požadavkům Společenství v oblasti zásad dohledu, systémů zajištění kvality a systémů vyšetřování a sankcí a pokud je dodržena zásada vzájemnosti. Jestliže určitý členský stát shledá systém zajištění kvality třetí země rovnocenným, neznamená to, že i ostatní členské státy mají povinnost toto posouzení rovnocennosti přijmout, ani to nepředjímá rozhodnutí Komise.

(28)

Složitost auditů mezinárodních skupin vyžaduje dobrou spolupráci mezi příslušnými orgány členských států a příslušnými orgány třetích zemí. Členské státy by proto měly zajistit, aby byl přístup příslušných orgánů třetích zemí k pracovním materiálům k auditu a dalším dokumentům možný přes příslušné vnitrostátní orgány. Na ochranu práv dotčených osob a zároveň pro usnadnění přístupu k těmto materiálům a dokumentům by mělo být členským státům dovoleno poskytovat přímý přístup příslušným orgánům třetích zemí s podmínkou souhlasu příslušného vnitrostátního orgánu. Jedním z významných kritérií pro poskytnutí přístupu by mělo být, zda příslušné orgány třetích zemí splňují požadavky, které Komise prohlásila za přiměřené. Do přijetí rozhodnutí Komise mohou členské státy posuzovat přiměřenost požadavků samy, aniž je dotčeno rozhodnutí Komise.

(29)

Předávání informací uvedených v článcích 36 a 47 by mělo probíhat v souladu s pravidly pro předávání osobních údajů do třetích zemí stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (15).

(30)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí 1999/468/ES a s patřičným ohledem na prohlášení, které učinila Komise v Evropském parlamentu dne 5. února 2002 k provádění právních předpisů v oblasti finančních služeb.

(31)

Evropský parlament by měl mít od okamžiku, kdy jsou poprvé předloženy pozměňovací návrhy a návrhy prováděcích opatření, tři měsíce, aby je mohl přezkoumat a zaujmout k nim stanovisko. V naléhavých a řádně odůvodněných případech může být toto období zkráceno. Pokud v tomto období přijme Evropský parlament usnesení, přezkoumá Komise pozměňovací návrhy nebo opatření.

(32)

Jelikož cílů této směrnice, totiž požadavku používání jednotných mezinárodních auditorských standardů, aktualizace požadavků na vzdělání, definice profesní etiky a praktického uskutečňování spolupráce mezi příslušnými orgány členských států a mezi těmito orgány a orgány třetích zemí, nezbytného pro další zlepšení a harmonizaci kvality povinného auditu ve Společenství a usnadnění spolupráce mezi členskými státy a spolupráce se třetími zeměmi a pro posílení důvěry v povinný audit, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(33)

S cílem zprůhlednit vztah mezi statutárním auditorem nebo auditorskou společností a auditovaným subjektem by měly být směrnice 78/660/EHS a 83/349/EHS změněny tak, aby v nich byl uveden požadavek zveřejnění odměny za audit a odměny za neauditorské služby v komentáři k roční účetní závěrce a ke konsolidované účetní závěrce.

(34)

Směrnice 84/253/EHS by měla být zrušena, protože postrádá všeobecný soubor pravidel pro zajištění vhodné infrastruktury auditu, jako je veřejný dohled, disciplinární systém a systém zajištění kvality, a protože neobsahuje konkrétní pravidla týkající se regulační spolupráce členských států a třetích zemí. Pro zajištění právní jistoty by mělo být jasně určeno, že statutární auditoři a auditorské společnosti, kteří byli schváleni podle směrnice 84/253/EHS, mají být považováni za schválené podle této směrnice,

1.

„povinným auditem“ audit ročních účetních závěrek nebo konsolidovaných účetních závěrek, pokud jej vyžaduje právo Společenství;

2.

„statutárním auditorem“ fyzická osoba, kterou v souladu s touto směrnicí schválí příslušné orgány členského státu k provádění povinných auditů;

3.

„auditorskou společností“ právnická osoba nebo jiný subjekt bez ohledu na jeho právní formu, který v souladu s touto směrnicí schválí příslušné orgány členského státu k provádění povinných auditů;

4.

„auditorským subjektem ze třetí země“ subjekt bez ohledu na jeho právní formu, který provádí audit roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky společnosti zaregistrované v třetí zemi;

5.

„auditorem ze třetí země“ fyzická osoba, která provádí audit roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky společnosti zaregistrované v třetí zemi;

6.

„auditorem skupiny“ jeden nebo více statutárních auditorů nebo jedna nebo více auditorských společností, kteří provádějí povinný audit konsolidované účetní závěrky;

7.

„sítí“ rozsáhlejší struktura

8.

„sesterskou společností auditorské společnosti“ podnik, bez ohledu na svou právní formu, který je s auditorskou společností spojen společným vlastnictvím, ovládáním nebo řízením;

9.

„zprávou auditora“ zpráva uvedená v článku 51a směrnice 78/660/EHS a v článku 37 směrnice 83/349/EHS, kterou vydává statutární auditor nebo auditorská společnost;

10.

„příslušnými orgány“ orgány nebo subjekty určené zákonem, které jsou příslušné pro regulaci statutárních auditorů a auditorských společností a pro dohled nad nimi nebo jejich zvláštními aspekty; odkaz na „příslušný orgán“ v určitém článku znamená odkaz na orgán nebo subjekt odpovídající za funkce uvedené ve zmíněném článku;

11.

„mezinárodními auditorskými standardy“ mezinárodní standardy pro audit (ISA) a související prohlášení a standardy v míře, v níž se týkají povinného auditu;

12.

„mezinárodními účetními standardy“ mezinárodní účetní standardy (IAS), mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) a související interpretace (interpretace SIC-IFRIC), následující novely těchto standardů a souvisejících interpretací, budoucí standardy a související interpretace vydané nebo přijaté Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB);

13.

„subjekty veřejného zájmu“ subjekty, které se řídí právem členského státu a jejichž převoditelné cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu kteréhokoli členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES, úvěrové instituce ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (16) a pojišťovny ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 91/674/EHS. Členské státy mohou za subjekty veřejného zájmu označit další subjekty, například ty, které jsou důležité z hlediska veřejného zájmu vzhledem k povaze své činnosti, své velikosti nebo počtu svých zaměstnanců;

14.

„družstvem“ evropská družstevní společnost, jak je vymezena v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) (17), nebo jiné družstvo, u něhož právo Společenství vyžaduje provedení povinného auditu, jako například úvěrové instituce ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice 2000/12/ES a pojišťovny ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 91/674/EHS;

15.

„osobou mimo profesi“ fyzická osoba, která nejméně po tři roky před svým zapojením do řízení systému veřejného dohledu nevykonávala povinné audity, neměla hlasovací právo v auditorské společnosti, nebyla členem správního ani řídícího orgánu auditorské společnosti a nebyla zaměstnána ani jinak spojena se žádnou auditorskou společností;

16.

„klíčovým auditorským partnerem (partnery)“

a)

fyzické osoby, které provádějí povinné audity jménem auditorské společnosti, splňují alespoň podmínky stanovené v článcích 4 a 6 až 12 a jsou schváleny jako statutární auditoři v dotyčném členském státě;

b)

většinu hlasovacích práv v subjektu drží auditorské společnosti, které byly schváleny v některém členském státě, nebo fyzické osoby, které splňují alespoň podmínky stanovené v článcích 4 a 6 až 12. Členské státy mohou stanovit, že tyto fyzické osoby musí být schváleny také v jiném členském státě. Pro účely povinného auditu družstev a podobných subjektů, jak je uvedeno v článku 45 směrnice 86/635/EHS, mohou členské státy přijmout jiná zvláštní ustanovení o hlasovacích právech;

c)

většinu v rozsahu nejvýše 75 % členů správního nebo řídícího orgánu subjektu tvoří auditorské společnosti, které jsou schváleny v některém členském státě, nebo fyzické osoby, které splňují alespoň podmínky stanovené v článcích 4 a 6 až 12. Členské státy mohou stanovit, že tyto fyzické osoby musí být schváleny také v jiném členském státě. Nemá-li daný orgán více než dva členy, musí podmínky stanovené v tomto písmenu splňovat alespoň jeden z nich;

d)

společnost splňuje podmínky stanovené v článku 4.

a)

všeobecná účetní teorie a zásady;

b)

právní požadavky a standardy vztahující se k přípravě roční a konsolidované účetní závěrky;

c)

mezinárodní účetní standardy;

d)

finanční analýza;

e)

nákladové a provozní účetnictví;

f)

řízení rizik a vnitřní kontrola;

g)

provádění auditu a profesní znalosti;

h)

právní požadavky a profesní standardy vztahující se k povinnému auditu a statutárním auditorům;

i)

mezinárodní auditorské standardy;

j)

profesní etika a nezávislost.

a)

právo obchodních společností a správa a řízení obchodních společností;

b)

úpadkové právo;

c)

daňové právo;

d)

občanské a obchodní právo;

e)

pracovní právo a právo sociálního zabezpečení;

f)

informační a výpočetní systémy;

g)

podniková, všeobecná a finanční ekonomie;

h)

matematika a statistika;

i)

základní zásady finančního řízení podniků.

a)

že po dobu patnácti let vykonávala odborné činnosti, které jí umožnily získat dostatečné zkušenosti v oblasti financí, práva a účetnictví, a složila zkoušku odborné způsobilosti podle článku 7, nebo

b)

že po dobu sedmi let vykonávala odborné činnosti ve stejných oborech a kromě toho absolvovala odbornou praxi uvedenou v článku 10 a složila zkoušku odborné způsobilosti podle článku 7.

a)

jméno, adresu a registrační číslo;

b)

jméno, adresu, adresu internetových stránek a registrační číslo auditorské společnosti nebo společností, u kterých je statutární auditor zaměstnán nebo s nimiž je spojen jako společník nebo jinak, pokud existují;

c)

všechny další registrace jako statutárního auditora provedené u příslušných orgánů jiných členských států a jako auditora ve třetích zemích, včetně názvu registračního orgánu nebo orgánů a registračního čísla nebo čísel, pokud existují.

a)

název, adresu a registrační číslo;

b)

právní formu;

c)

informace o kontaktech, hlavní kontaktní osobu a adresu internetových stránek, pokud existují;

d)

adresy všech kanceláří v členském státě;

e)

jména a registrační čísla všech statutárních auditorů zaměstnaných u auditorské společnosti nebo s ní spojených jako společníci či jinak;

f)

jména a obchodní adresy všech vlastníků a společníků či akcionářů;

g)

jména a obchodní adresy všech členů správního nebo řídícího orgánu;

h)

případné členství v síti a seznam názvů a adres členských společností a sesterských společností nebo udání místa, kde jsou takové informace veřejně dostupné;

i)

všechny další registrace jako auditorské společnosti provedené u příslušných orgánů jiných členských států a jako auditorského subjektu ve třetích zemích včetně názvu registračního orgánu nebo orgánů a registračního čísla nebo čísel, pokud existují.

a)

hrozeb a ochranných opatření uvedených v odstavci 2;

b)

situace, kdy význam hrozeb uvedených v odstavci 2 je takový, že nezávislost statutárního auditora nebo auditorské společnosti je ohrožena;

c)

případů sebehodnocení a existence vlastního zájmu uvedených v odst. 2 druhém pododstavci, ve kterých povinný audit může nebo nesmí být proveden.

a)

ovlivňovány poskytováním doplňkových služeb auditovanému subjektu ani stanovovány na jejich základě;

b)

založeny na jakékoli podmíněnosti.

a)

byly vypracovány patřičným, náležitým a průhledným způsobem pod veřejným dohledem a jsou obecně přijímány na mezinárodní úrovni;

b)

přispívají k vysokému stupni důvěryhodnosti a kvalitě roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky v souladu se zásadami stanovenými v čl. 2 odst. 3 směrnice 78/660/EHS a v čl. 16 odst. 3 směrnice 83/349/EHS a

c)

odpovídají evropskému veřejnému zájmu.

a)

nese auditor skupiny plnou odpovědnost za zprávu auditora týkající se konsolidované účetní závěrky;

b)

provádí auditor skupiny přezkum a uchovává dokumentaci o přezkumu auditorské činnosti provedené jedním nebo více auditory ze třetí země, statutárními auditory, auditorskými subjekty ze třetí země nebo auditorskými společnostmi pro účely auditu skupiny. Auditor skupiny uchovává takovou dokumentaci, která příslušnému orgánu umožňuje řádné přezkoumání činnost auditora skupiny;

c)

je-li součást skupiny podniků auditovaná jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, s níž není uzavřeno pracovní ujednání uvedené v článku 47, odpovídá auditor skupiny za to, že je orgánům veřejného dohledu na jejich žádost řádně předložena dokumentace o auditu provedeném jedním nebo více auditory nebo auditorskými subjekty ze třetí země, včetně pracovních materiálů významných pro audit skupiny. Aby zajistil předložení této dokumentace, musí auditor skupiny uchovávat kopii takové dokumentace, dohodnout si s auditorem nebo auditorským subjektem ze třetí země neomezený přístup na požádání, nebo provést jiné vhodné opatření. Brání-li právní nebo jiná překážka předání pracovních materiálů k auditu ze třetí země auditorovi skupiny, musí dokumentace, kterou uchovává auditor skupiny, obsahovat důkaz, že provedl náležité úkony, aby k dokumentaci k auditu získal přístup, a v případě jiných než právních překážek vyplývajících z právních předpisů dané země důkaz o takové překážce.

a)

systém zajištění kvality je uspořádán takovým způsobem, aby fungoval nezávisle na kontrolovaných statutárních auditorech a auditorských společnostech a aby podléhal veřejnému dohledu podle kapitoly VIII;

b)

financování systému zajištění kvality je bezpečné a není vystaveno žádnému nepatřičnému vlivu ze strany statutárních auditorů nebo auditorských společností;

c)

systém zajištění kvality má vhodné zdroje;

d)

osoby, které provádějí přezkumy zajištění kvality, mají náležité odborné vzdělání a patřičné zkušenosti v oblasti povinného auditu a účetního výkaznictví a zároveň zvláštní školení o přezkumu zajištění kvality;

e)

výběr osob provádějících přezkum pro konkrétní úkoly přezkumu zajištění kvality se provádí objektivním postupem navrženým tak, aby bylo zajištěno, že neexistuje střet zájmů mezi osobami provádějícími přezkum a kontrolovaným statutárním auditorem nebo auditorskou společností;

f)

rozsah přezkumu zajištění kvality podpořený vhodným prověřením vybraných auditorských spisů zahrnuje posouzení dodržování použitelných auditorských standardů a požadavků na nezávislost, množství a kvality vynaložených zdrojů, účtovaných auditorských odměn a vnitřního systému řízení kvality auditorské společnosti;

g)

přezkum zajištění kvality je předmětem zprávy, která obsahuje hlavní závěry přezkumu zajištění kvality;

h)

přezkumy zajištění kvality se provádějí nejméně jednou za šest let;

i)

celkové výsledky systému zajištění kvality se každý rok zveřejňují;

j)

statutární auditor nebo auditorská společnost naplní v přiměřené době doporučení přezkumů kvality.

a)

schvalováním a registrací statutárních auditorů a auditorských společností;

b)

přijímáním norem profesní etiky, standardů vnitřního řízení kvality auditorských společností a provádění auditu a

c)

průběžným vzděláváním, systémem zajištění kvality a systémem vyšetřování a disciplinárních opatření.

a)

by poskytnutí informace mohlo mít nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek dožádaného státu nebo porušit vnitrostátní bezpečnostní předpisy;

b)

již bylo zahájeno soudní řízení před orgány dožádaného státu týkající se stejných činů a proti stejným statutárním auditorům a auditorským společnostem nebo

c)

příslušné orgány dožádaného státu již vynesly pravomocný rozsudek nad stejnými statutárními auditory nebo auditorskými společnostmi za stejné činy.

a)

takové vyšetřování může mít nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek dožádaného státu nebo

b)

v souvislosti se stejnými kroky bylo proti stejným osobám v dožádaném státě již zahájeno soudní řízení nebo

c)

příslušné orgány dožádaného státu již vynesly pravomocný rozsudek nad takovými osobami za stejné činy.

a)

popis právní struktury a vlastnictví;

b)

pokud auditorská společnost patří do sítě, popis sítě a právního a strukturálního uspořádání v síti;

c)

popis struktury řízení auditorské společnosti;

d)

popis vnitřního systému řízení kvality auditorské společnosti a prohlášení správního nebo řídícího orgánu o účinnosti jeho fungování;

e)

údaj o tom, kdy byl proveden poslední přezkum zajištění kvality podle článku 29;

f)

seznam subjektů veřejného zájmu, u kterých auditorská společnost prováděla audit v předchozím účetním období;

g)

prohlášení o nezávislosti činnosti auditorské společnosti, které rovněž potvrdí, že byl proveden vnitřní přezkum dodržování nezávislosti;

h)

prohlášení o strategii, kterou auditorská společnost sleduje v oblasti průběžného vzdělávání statutárních auditorů podle článku 13;

i)

finanční informace, které ukazují význam auditorské společnosti, jako je celkový obrat rozdělený na odměny za povinný audit ročních účetních závěrek a konsolidovaných účetních závěrek a odměny účtované za jiné ověřovací služby, služby daňového poradenství a další neauditorské služby;

j)

informace o tom, na základě čeho se vypočítává odměna partnera.

a)

sleduje postup účetního výkaznictví;

b)

sleduje účinnost vnitřní kontroly společnosti, vnitřního auditu a případně systémů řízení rizik;

c)

sleduje povinný audit ročních a konsolidovaných účetních závěrek;

d)

posuzuje a sleduje nezávislost statutárního auditora nebo auditorské společnosti, a zejména poskytování doplňkových služeb auditovanému subjektu.

a)

subjekt veřejného zájmu, který je dceřinou společností ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, pokud dotyčný subjekt splňuje na úrovni skupiny požadavky stanovené v odstavcích 1 až 4 tohoto článku;

b)

subjekt veřejného zájmu, který je subjektem kolektivního investování ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 85/611/EHS; členské státy mohou také zprostit subjekty veřejného zájmu, jejichž jediným předmětem činnosti je kolektivní investování kapitálu poskytovaného veřejností, které fungují na základě zásady rozložení rizik a které neusilují o převzetí právní či řídící kontroly nad emitentem svých podkladových investic, za předpokladu, že jsou tyto subjekty povoleny, podléhají dohledu příslušných orgánů a mají depozitáře, který vykonává činnosti rovnocenné činnostem podle směrnice 85/611/EHS;

c)

subjekt veřejného zájmu, jehož jedinou činností je jednat jako emitent cenných papírů zajištěných aktivy ve smyslu čl. 2 bodu 5 nařízení Komise (ES) č. 809/2004 (21). V těchto případech členské státy požadují na subjektu, aby vysvětlil veřejnosti důvody, proč nepovažuje za vhodné mít výbor pro audit ani správní či dozorčí orgán pověřený vykonáváním činností výboru pro audit;

d)

úvěrovou instituci ve smyslu čl. 1 bodu 1 směrnice 2000/12/ES, jejíž podíly nebo akcie nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 14 směrnice 2004/39/ES a která trvale nebo opakovaně vydává pouze dluhové cenné papíry, za předpokladu, že je celková jmenovitá hodnota všech takových dluhových cenných papírů nižší než 100 000 000 EUR a že nezveřejnila prospekt podle směrnice 2003/71/ES.

a)

každoročně potvrdili písemně výboru pro audit svou nezávislost na auditovaném subjektu veřejného zájmu;

b)

každoročně sdělili výboru pro audit doplňkové služby poskytnuté auditovanému subjektu a

c)

projednávali s výborem pro audit ohrožení své nezávislosti a opatření použitá k jejich zmírnění, což dokumentují podle čl. 22 odst. 3.

a)

tento auditorský subjekt splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v čl. 3 odst. 3;

b)

většina členů správního nebo řídícího orgánu auditorského subjektu ze třetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích 4 až 10;

c)

auditor ze třetí země provádějící audit jménem auditorského subjektu ze třetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v článcích 4 až 10;

d)

audity roční účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky uváděné v odstavci 1 jsou prováděny v souladu s mezinárodními auditorskými standardy uvedenými v článku 26 a s požadavky stanovenými v článcích 22, 24 a 25 nebo s rovnocennými standardy a požadavky;

e)

tento auditorský subjekt zveřejní na své internetové stránce výroční zprávu o průhlednosti, která obsahuje informace uvedené v článku 40 nebo splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění.

a)

svá hodnocení rovnocennosti uvedená v odstavci 2 a

b)

hlavní součástí svých ujednání o spolupráci se systémy třetích zemí v oblasti veřejného dohledu, zajištění kvality a vyšetřování a sankcí na základě odstavce 1.

a)

se tyto pracovní materiály k auditu nebo jiné dokumenty vztahují k auditům společností, které emitovaly cenné papíry v této třetí zemi nebo které jsou součástí skupiny vydávající povinnou konsolidovanou účetní závěrku v této třetí zemi;

b)

se předání uskuteční prostřednictvím příslušných orgánů domovského státu příslušným orgánům dané třetí země a na jejich žádost;

c)

příslušné orgány dotyčné třetí země splňují požadavky, které byly prohlášeny za přiměřené podle odstavce 3;

d)

existují pracovní ujednání založená na vzájemnosti, dohodnutá mezi dotyčnými příslušnými orgány;

e)

předání osobních údajů do třetí země probíhá v souladu s kapitolou IV směrnice 95/46/ES.

a)

příslušné orgány poskytly odůvodnění účelu žádosti o poskytnutí pracovních materiálů k auditu a jiných dokumentů;

b)

osoby zaměstnané nebo dříve zaměstnané příslušnými orgány třetí země, které obdržely informace, podléhaly povinnosti zachovávat profesní tajemství;

c)

příslušné orgány třetí země mohly použít pracovní materiály k auditu a jiné dokumenty pouze pro výkon veřejného dohledu, zajištění kvality a vyšetřování, které splňují požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným v článcích 29, 30 a 32;

d)

žádost příslušných orgánů třetí země o poskytnutí pracovních materiálů k auditu nebo jiných dokumentů v držení statutárního auditora nebo auditorské společnosti bylo možno odmítnout:

a)

příslušné orgány této třetí země zahájily vyšetřování;

b)

předání není v rozporu s povinnostmi, které musí statutární auditoři a auditorské společnosti plnit ve vztahu k předávání pracovních materiálů k auditu a jiných dokumentů svým vnitrostátním příslušným orgánům;

c)

existují pracovní ujednání s příslušnými orgány této třetí země, která umožňují příslušným orgánům v členském státě přímý přístup k pracovním materiálům k auditu a jiným dokumentům auditorských subjektů z této třetí země na základě vzájemnosti;

d)

žádající příslušný orgán třetí země uvědomí předem vnitrostátní příslušný orgán statutárního auditora nebo auditorské společnosti o každé přímé žádosti o informace s uvedením jejích důvodů;

e)

jsou dodrženy podmínky uvedené v odstavci 2.

a)

V čl. 43 odst. 1 se doplňuje nový bod, který zní:

b)

V článku 44 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Členské státy mohou umožnit společnostem uvedeným v článku 11 sestavovat zkrácený komentář ke své účetní závěrce bez údajů požadovaných v čl. 43 odst. 1 bodech 5 až 12, bodě 14 písm. a) a bodě 15. V komentáři však musí být pro všechny předmětné položky zveřejněny souhrnné údaje stanovené v čl. 43 odst. 1 bodě 6.“

c)

V článku 45 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Ustanovení odst. 1 písm. b) se použije také na údaje předepsané v čl. 43 odst. 1 bodě 8.

Členské státy mohou společnostem uvedeným v článku 27 povolit, aby údaje požadované v čl. 43 odst. 1 bodě 8 nezveřejňovaly. Členské státy mohou rovněž povolit společnostem uvedeným v článku 27, aby informace požadované v čl. 43 odst. 1 bodě 15 nezveřejňovaly, jestliže tyto údaje předají systému veřejného dohledu uvedenému v článku 32 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (23), budou-li o to tímto systémem veřejného dohledu požádány.