(EU) 2021/782Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/782 ze dne 29. dubna 2021 o právech a povinnostech cestusjících v železniční přepravě (Text s významem pro EHP)

1.   Toto nařízení se vztahuje na mezinárodní a vnitrostátní železniční jízdy a spoje v Unii provozované jedním nebo více licencovanými železničními podniky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (10).

2.   Členské státy mohou vyjmout z uplatňování tohoto nařízení spoje, které jsou provozovány výhradně pro historické nebo turistické účely. Toto vynětí neplatí v souvislosti s články 13 a 14.

3.   Výjimky udělené v souladu s čl. 2 odst. 4 a 6 nařízení (ES) č. 1371/2007 do dne 6. června 2021 zůstávají platné až do dne, kdy skončí jejich platnost. Výjimky udělené v souladu s čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1371/2007 do dne 6. června 2021 zůstávají platné až do dne 7. června 2023.

4.   Členské státy mohou před skončením platnosti výjimky pro vnitrostátní osobní železniční spoje, udělené podle čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1371//2007, vyjmout tyto vnitrostátní osobní železniční spoje na dobu nejvýše dalších pěti let z uplatňování článků 15, 17 a 19, čl. 20 odst. 2 písm. a) a b) a čl. 30 odst. 2 tohoto nařízení.

5.   Členské státy mohou do dne 7. června 2030 stanovit, že článek 10 se nepoužije tam, kde není pro provozovatele infrastruktury technicky proveditelné poskytnout v reálném čase údaje ve smyslu čl. 10 odst. 1 jakémukoli železničnímu podniku, prodejci přepravních dokladů, poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu nebo provozovateli stanice. Členské státy alespoň jednou za dva roky znovu posoudí, do jaké míry je technicky proveditelné tyto údaje poskytovat.

6.   S výhradou odstavce 8 mohou členské státy vyjmout z uplatňování tohoto nařízení tyto spoje:

7.   Členské státy uvědomí Komisi o výjimkách udělených podle odstavců 2, 4, 5 a 6 a předloží zdůvodnění těchto výjimek.

8.   Výjimky udělené v souladu s odst. 6 písm. a) se nevztahují na články 5, 11, 13, 14, 21, 22, 27 a 28.

Pokud se tyto výjimky týkají regionálních osobních železničních spojů, nevztahují se rovněž na články 6 a 12, čl. 18 odst. 3 a na kapitolu V.

Bez ohledu na druhý pododstavec tohoto odstavce se mohou výjimky z uplatňování čl. 12 odst. 1 a čl. 18 odst. 3 pro regionální osobní železniční spoje použít do 7. června 2028.

1.   Cestujícím je s výhradou omezení uvedených v odstavci 3, a případně za podmínky naúčtování přiměřeného poplatku, povolen vstup do vlaku s jízdními koly.

Ve vlacích, v nichž je vyžadována rezervace, je možné provést rezervaci na přepravu jízdního kola.

Pokud cestující provedl rezervaci na přepravu jízdního kola a pokud je přeprava daného jízdního kola bez řádného zdůvodnění zamítnuta, má cestující nárok na přesměrování nebo náhradu jízdného v souladu s článkem 18, odškodnění v souladu s článkem 19 a pomoc v souladu s čl. 20 odst. 2.

2.   Pokud jsou ve vlaku k dispozici místa vyhrazená pro jízdní kola, umístí cestující svá jízdní kola na těchto místech. Pokud tato místa k dispozici nejsou, cestující si svá jízdní kola hlídají a vynaloží veškeré potřebné úsilí na zajištění toho, aby jejich kola nezpůsobovala újmu ostatním cestujícím, neomezovala vybavení pro mobilitu, zavazadla nebo železniční provoz nebo aby v této souvislosti nevznikla škoda.

3.   Železniční podniky mohou omezit právo na přepravu jízdních kol z bezpečnostních či provozních důvodů, a to zejména z důvodu omezení kapacity v době dopravní špičky, nebo pokud to drážní vozidlo neumožňuje. Železniční podniky mohou přepravu jízdních kol omezit rovněž na základě jejich hmotnosti a rozměrů. Podmínky pro přepravu jízdních kol, včetně aktuálních informací o dostupnosti kapacity, zveřejní na svých internetových stránkách za použití telematických aplikací uvedených v nařízení (EU) č. 454/2011.

4.   Při zahájení zadávacího řízení na nová drážní vozidla nebo při provádění významné modernizace stávajících drážních vozidel vedoucí k potřebě nového povolení k uvedení vozidla na trh podle čl. 21 odst. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 (12) železniční podniky zajistí, aby sestavy vlaků, v nichž jsou tato kolejová vozidla používána, byly vybaveny dostatečným počtem míst pro jízdní kola. Tento pododstavec se nevztahuje na jídelní, lůžkové nebo lehátkové vozy.

Železniční podniky stanoví odpovídající počet míst pro jízdní kola s přihlédnutím k velikosti sestavy vlaku, druhu poje a poptávce po přepravě jízdních kol. Odpovídající počet míst pro jízdní kola musí být stanoven v plánech uvedených v odstavci 5. Pokud takové plány neexistují nebo takový počet nestanovují, musí mít každá sestava vlaku alespoň čtyři místa pro jízdní kola.

Členské státy mohou stanovit počet vyšší než čtyři jako minimální odpovídající počet pro určité druhy spojů, přičemž tento počet se použije místo počtu určeného podle druhého pododstavce.

5.   Železniční podniky mohou vypracovat a průběžně aktualizovat plány, jak zvýšit a zlepšit přepravu jízdních kol, které obsahují další řešení podporující kombinované používání železnic a jízdních kol.

Příslušné orgány vymezené v čl. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (13) mohou takové plány vypracovat pro spoje poskytované v rámci smluv na veřejné služby. Členské státy mohou požadovat, aby tyto plány byly těmito příslušnými orgány nebo železničními podniky působícími na jejich území vypracovány.

6.   Plány uvedené v odstavci 5 se vypracují po konzultaci s veřejností a příslušnými zastupujícími organizacemi. Tyto plány se podle okolností zveřejní na internetových stránkách železničního podniku nebo příslušného orgánu.

1.   Závazky vůči cestujícím podle tohoto nařízení nelze omezit ani vyloučit, zejména odchylnými nebo omezujícími ustanoveními v přepravní smlouvě. Veškeré smluvní podmínky, jejichž účelem je přímo nebo nepřímo neumožnit uplatnění práv vyplývajících z tohoto nařízení, odchýlit se od nich nebo tato práva omezit, jsou pro cestující nezávazné.

2.   Železniční podniky, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu nebo prodejci přepravních dokladů mohou nabízet smluvní podmínky, které jsou pro cestujícího příznivější než podmínky stanovené v tomto nařízení.

1.   Železniční podniky, poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu a prodejci přepravních dokladů nabízející přepravní smlouvy jménem jednoho nebo více železničních podniků poskytují cestujícímu na požádání alespoň informace uvedené v části I přílohy II o mezinárodních jízdách, k nimž je daným železničním podnikem nabízena přepravní smlouva.

2.   Železniční podniky a případně prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu poskytnou cestujícímu během jízdy alespoň informace stanovené v části II přílohy II. Pokud má tyto informace k dispozici provozovatel stanice, rovněž je cestujícímu poskytne.

3.   Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 se poskytují v nejvhodnějším formátu, pokud možno na základě cestovních informací v reálném čase, a to i za využití vhodných komunikačních technologií. Zvláštní pozornost je věnována tomu, aby se zajistilo, že uvedené informace budou přístupné v souladu s ustanoveními směrnice (EU) 2019/882 a nařízení (EU) č. 454/2011 a č. 1300/2014.

1.   Provozovatelé infrastruktury předávají v reálném čase údaje týkající se příjezdu a odjezdu vlaků železničním podnikům, prodejcům přepravních dokladů, poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu a provozovatelům stanic.

2.   Železniční podniky poskytnou jiným železničním podnikům, prodejcům přepravních dokladů a poskytovatelům souborných služeb cestovního ruchu, kteří prodávají jejich služby, přístup k minimálním cestovním informacím stanoveným v příloze II částech I a II a k provozu rezervačních systémů uvedených v příloze II části III.

3.   Informace se předávají a přístup k nim se poskytuje nediskriminačním způsobem a bez zbytečného odkladu. Jedna žádost musí být pro trvalý přístup k informacím postačující. Provozovatel infrastruktury a železniční podnik, kteří jsou povinni zpřístupnit informace v souladu s odstavci 1 a 2, mohou požádat o uzavření smlouvy nebo jiného ujednání, na jehož základě jsou informace předávány nebo je poskytnut přístup.

Podmínky jakékoli smlouvy nebo jakéhokoli ujednání o použití informací nesmí zbytečně omezovat možnosti jejich opětovného použití ani nesmějí být použity k omezení hospodářské soutěže.

Železniční podniky mohou od jiných železničních podniků, poskytovatelů souborných služeb cestovního ruchu a prodejců přepravních dokladů požadovat spravedlivé, odůvodněné a přiměřené finanční odškodnění za náklady vzniklé při poskytování přístupu a provozovatelé infrastruktury mohou požadovat odškodnění v souladu s příslušnými pravidly.

4.   Informace jsou předávány a přístup se poskytuje vhodnými technickými prostředky, jako jsou aplikační programovací rozhraní.

5.   Jsou-li informace, na něž se vztahují odstavce 1 nebo 2, poskytovány v souladu s jinými právními akty Unie, zejména s nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1926 (14), považují se odpovídající povinnosti podle tohoto článku za splněné.

1.   Železniční podniky, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu nabízejí přepravní doklady, a pokud jsou k dispozici, i přímé přepravní doklady a rezervace.

2.   Aniž jsou dotčeny odstavce 3 a 4, prodávají železniční podniky, a to buď přímo, nebo prostřednictvím prodejců přepravních dokladů či poskytovatelů souborných služeb cestovního ruchu, přepravní doklady cestujícím alespoň jednou z těchto forem prodeje:

Příslušné orgány vymezené v čl. 2 písm. b) nařízení (ES) č. 1370/2007 mohou po železničních podnicích požadovat, aby v rámci smluv na veřejné služby poskytovaly přepravní doklady cestujícím více než jednou formou prodeje.

3.   Pokud na železniční stanici v místě odjezdu není výdejna přepravních dokladů nebo automat pro prodej přepravních dokladů, musí být cestující na železniční stanici informováni o:

4.   Pokud v železniční stanici v místě odjezdu není výdejna přepravních dokladů nebo žádné dostupné automaty pro prodej přepravních dokladů ani není žádný jiný dostupný způsob, jak si přepravní doklad zakoupit předem, musí být osobám se zdravotním postižením umožněno zakoupit přepravní doklady ve vlaku bez dodatečných nákladů. Železniční podniky mohou toto právo omezit nebo odepřít z oprávněných důvodů souvisejících s bezpečností nebo povinnou rezervací místa ve vlaku.

Není-li ve vlaku k dispozici posádka, informuje železniční podnik osoby se zdravotním postižením o tom, zda je třeba zakoupit přepravní doklad a jakým způsobem.

Členské státy mohou umožnit železničním podnikům požadovat, aby osoby se zdravotním postižením byly uznány za takové osoby v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a postupy země, kde mají své bydliště.

Členské státy mohou právo uvedené v prvním pododstavci rozšířit na všechny cestující. Pokud členské státy této možnosti využijí, informují o tom Komisi. Evropská agentura pro železnice uveřejní tyto informace na svých internetových stránkách týkajících se uplatňování nařízení (EU) č. 454/2011 a (EU) č. 1300/2014.

1.   Jsou-li dálkové nebo regionální osobní železniční spoje provozovány jediným železničním podnikem, nabídne tento podnik pro tyto spoje přímý přepravní doklad. V případě jiných osobních železničních spojů vynaloží železniční podniky veškeré přiměřené úsilí, aby nabídly přímé přepravní doklady, a za tímto účelem vzájemně spolupracují.

Pro účely prvního pododstavce zahrnuje pojem „jediný železniční podnik“ rovněž všechny železniční podniky, které jsou buď zcela vlastněny stejným vlastníkem, nebo které jsou dceřinými podniky v plném vlastnictví jednoho ze zúčastněných železničních podniků.

2.   V případě cest zahrnujících jeden nebo více přípojů je cestující před zakoupením přepravního dokladu nebo dokladů informován o tom, zda uvedený přepravní doklad nebo doklady představují přímý přepravní doklad.

3.   V případě jízd zahrnujících jeden nebo více přípojů představuje přepravní doklad nebo doklady zakoupené u železničního podniku v rámci jediné obchodní transakce přímý přepravní doklad a daný železniční podnik je v souladu s články 18, 19 a 20 odpovědný, pokud cestující zmešká jeden nebo více přípojů.

4.   Pokud je přepravní doklad zakoupen nebo jsou přepravní doklady zakoupeny v rámci jediné obchodní transakce a prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu tyto přepravní doklady zkombinovali z vlastní iniciativy, odpovídá prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu, který přepravní doklad nebo přepravní doklady prodal, za náhradu celkové částky zaplacené během této transakce za přepravní doklad nebo přepravní doklady a dále za odškodnění ve výši 75 % uvedené částky, zmešká-li cestující jeden nebo více přípojů.

Právem na náhradu zaplacené částky nebo na odškodnění, které je uvedeno v prvním pododstavci, nejsou dotčeny příslušné vnitrostátní právní předpisy, jež cestujícím přiznávají další náhradu škody.

5.   Odpovědnosti stanovené v odstavcích 3 a 4 neplatí v případě, že na přepravních dokladech, na jiném dokladu nebo elektronicky je způsobem, který cestujícímu umožňuje informace reprodukovat pro budoucí potřebu, uvedeno, že se u předmětných přepravních dokladů jedná o samostatné přepravní smlouvy, a že byl cestující o této skutečnosti před zakoupením přepravního dokladu nebo dokladů informován.

6.   Důkazní břemeno, že příslušné informace podle tohoto článku byly cestujícímu poskytnuty, nese železniční podnik, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či prodejce přepravních dokladů, který daný přepravní doklad či doklady prodal.

7.   Za vyřizování žádostí a případných stížností cestujících podle odstavce 4 nesou odpovědnost prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu. Náhrady a odškodnění uvedené v odstavci 4 se uhradí do 30 dnů od obdržení žádosti.

1.   Při usmrcení cestujícího nebo jeho zranění provede železniční podnik, jak je uvedeno v čl. 26 odst. 5 přílohy I, neprodleně a v každém případě nejpozději do 15 dnů od zjištění totožnosti fyzické osoby, která má nárok na odškodnění, platbu zálohy ve výši potřebné k pokrytí okamžitých ekonomických potřeb a přiměřené utrpěné újmě.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, činí výše zálohy v případě usmrcení alespoň 21 000 EUR na cestujícího.

3.   Záloha nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být započtena oproti jakékoli další částce vyplacené na základě tohoto nařízení, avšak je nevratná, s výjimkou případů, ve kterých byla škoda způsobena nedbalostí nebo zaviněním cestujícího, nebo pokud osoba, která obdržela zálohu, nebyla osobou oprávněnou k obdržení odškodnění.

1.   V případě, kdy je důvodné očekávat, buď při odjezdu, nebo v případě zmeškání přípoje nebo odřeknutí spoje, že při příjezdu do cílové stanice podle přepravní smlouvy, bude zpoždění trvat 60 minut nebo déle, železniční podnik provozující zpožděný nebo odřeknutý spoj neprodleně nabídne cestujícímu některou z níže uvedených možností a přijme nezbytná opatření:

2.   Pokud pro účely odst. 1 písm. b) a c) provádí srovnatelné přesměrování stejný železniční podnik nebo je provedením přesměrování pověřen jiný podnik, nesmí tím vzniknout cestujícímu dodatečné náklady. Tento požadavek platí i v případě, že přesměrování zahrnuje dopravu vyšší třídou a alternativními druhy dopravy. Železniční podniky vynaloží náležité úsilí, aby nebylo zapotřebí využít dodatečné přípoje a aby bylo zpoždění v rámci celkového času přepravy co možná nejkratší. Cestující nesmí být přepravováni v dopravních zařízeních nižší třídy, ledaže jsou tato zařízení jediným dostupným prostředkem v rámci přesměrování.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, železniční podnik může dovolit, aby cestující uzavřel na vlastní žádost smlouvy s jinými poskytovateli dopravních služeb, které mu umožní dosáhnout cílové stanice za srovnatelných podmínek; v takovém případě mu železniční podnik nahradí vzniklé náklady.

Pokud dostupné možnosti přesměrování nejsou cestujícímu sděleny do 100 minut od plánovaného času odjezdu zpožděného nebo odřeknutého spoje nebo zmeškaného přípoje, je cestující oprávněn uzavřít takovou smlouvu s jinými poskytovateli veřejné železniční, autokarové nebo autobusové dopravy. Železniční podnik uhradí nezbytné, odpovídající a přiměřené náklady, které cestujícímu vznikly.

Tímto odstavcem nejsou dotčeny vnitrostátní právní a správní předpisy, které cestujícím poskytují příznivější podmínky pro přesměrování.

4.   Poskytovatelé dopravních služeb, kteří zajišťují přesměrování, poskytnou osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace srovnatelnou úroveň pomoci a přístupnosti v rámci nabídky alternativního spoje. Poskytovatelé dopravních služeb, kteří zajišťují přesměrování, mohou osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace poskytnout alternativní služby, které odpovídají jejich potřebám a které se liší od služeb nabízených jiným cestujícím.

5.   Náhrady uvedené v odst. 1 písm. a) a v odstavci 3 budou uhrazeny do 30 dnů od obdržení žádosti. Členské státy mohou od železničních podniků vyžadovat, aby takové žádosti přijímaly prostřednictvím určitých komunikačních prostředků, pokud příslušná žádost nemá diskriminační účinky. Náhradu lze uhradit prostřednictvím poukázek nebo jiných služeb, pokud jsou smluvní podmínky využití těchto poukázek a služeb dostatečně flexibilní, zejména ohledně období platnosti a cílové stanice, a pokud s cestující souhlasí přijmout tyto poukázky nebo služby. Náhrada za cenu přepravního dokladu se nesnižuje o finanční náklady transakce, jako jsou poplatky, náklady na telefonní hovory a poštovné.

6.   Komise přijme prováděcí akt, který stanoví jednotný formulář pro žádosti o náhradu podle tohoto nařízení do 7. června 2023. Tento jednotný formulář je vypracován ve formátu přístupném osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 38 odst. 2.

7.   Cestující mají právo podávat své žádosti prostřednictvím jednotného formuláře podle odstavce 6. Železniční podniky nesmějí zamítnout žádost o náhradu pouze z toho důvodu, že cestující tento formulář nepoužil. Není-li žádost dostatečně přesná, železniční podnik vyzve cestujícího, aby žádost objasnil, a cestujícímu je při tom nápomocen.

1.   Aniž ztratí právo na přepravu, má cestující nárok požadovat od železničního podniku odškodnění v případě, je-li postižen zpožděním mezi výchozí a cílovou stanicí uvedenými v přepravním dokladu nebo přímém přepravním dokladu, za které nebyla poskytnuta náhrada nákladů podle článku 18. Minimální odškodnění v případě zpoždění činí:

2.   Odstavec 1 se rovněž vztahuje na cestující, kteří jsou držiteli pasu nebo časové jízdenky. Pokud tito cestující čelí opakovaným zpožděním nebo odřeknutím spojů v průběhu platnosti tohoto pasu nebo této časové jízdenky, mají nárok na přiměřené odškodnění v souladu s úpravou odškodnění platnou v železničním podniku. Tato úprava stanoví kritéria pro určení zpoždění a výpočet odškodnění. Dochází-li v průběhu platnosti pasu nebo časové jízdenky ke zpoždění kratšímu než 60 minut opakovaně, mohou se daná zpoždění počítat kumulativně a cestující mohou být odškodněni v souladu s úpravou odškodnění platnou v železničním podniku.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, odškodnění za zpoždění spoje se vypočítá vzhledem k celkové ceně, kterou cestující skutečně zaplatil za zpožděný spoj. Pokud je přepravní smlouva uzavřena na zpáteční cestu, vypočítá se odškodnění za zpoždění při cestě tam nebo cestě zpátky vzhledem k ceně, která je pro daný úsek cesty uvedena na přepravním dokladu. Pokud cena jednotlivých úseků cesty uvedena není, odškodnění se vypočítá z poloviční ceny zaplacené za přepravní doklad. Stejně tak se cena za zpožděný dopravní spoj podle jakékoli jiné formy přepravní smlouvy umožňující cestujícímu uskutečnit dvě nebo více následných jízd vypočítá podle poměru k celkové ceně.

4.   Výpočet doby zpoždění nebere v úvahu žádné zpoždění, u kterého železniční podnik může prokázat, že nastalo mimo Unii.

5.   Komise přijme prováděcí akt, který stanoví jednotný formulář pro žádosti o odškodnění podle tohoto nařízení nejpozději do 7. června 2023. Tento jednotný formulář je vypracován ve formátu přístupném osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 38 odst. 2.

6.   Členské státy mohou od železničních podniků vyžadovat, aby žádosti o odškodnění přijímaly prostřednictvím určitých komunikačních prostředků, pokud příslušná žádost nemá diskriminační účinky. Cestující mají právo podat žádost prostřednictvím jednotného formuláře podle odstavce 5. Železniční podniky nesmějí zamítnout žádost o odškodnění pouze z toho důvodu, že cestující tento formulář nepoužil. Není-li žádost dostatečně přesná, železniční podnik vyzve cestujícího, aby žádost objasnil, a cestujícímu je při tom nápomocen.

7.   Odškodnění za cenu přepravního dokladu se vyplatí do jednoho měsíce od podání žádosti o odškodnění. Odškodnění lze uhradit prostřednictvím poukázek nebo jiných služeb, pokud jsou smluvní podmínky flexibilní, zejména ohledně období platnosti a cílové stanice. Na žádost cestujícího se odškodnění poskytne v penězích.

8.   Odškodnění za cenu přepravního dokladu se nesnižuje o finanční náklady transakce, jako jsou poplatky, náklady na telefonní hovory a poštovné. Železniční podniky mohou zavést minimální výši částky, do níž nebude odškodnění vypláceno. Tato minimální částka nesmí být vyšší než 4 EUR na přepravní doklad.

9.   Cestující nemá nárok na odškodnění, je-li o zpoždění informován před zakoupením přepravního dokladu nebo zůstane-li zpoždění vzhledem k pokračování jiným dopravním spojem nebo přesměrování menší než 60 minut.

10.   Železniční podnik není povinen platit odškodnění, pokud může prokázat, že zpoždění, zmeškání přípoje nebo odřeknutí bylo způsobeno přímo nebo neoddělitelně spojeno s:

Na stávky zaměstnanců železničního podniku, jednání či opomenutí ze strany jiných železničních podniků využívajících tutéž železniční infrastrukturu a jednání nebo opomenutí ze strany provozovatelů infrastruktury a stanic se výjimka uvedená v písmenu c) prvního pododstavce nevztahuje.

1.   V případě zpoždění při příjezdu či odjezdu nebo v případě odřeknutí spoje jsou cestující průběžně informováni železničním podnikem nebo provozovatelem stanice o situaci a předpokládaném čase odjezdu a příjezdu spoje nebo náhradního spoje, jakmile je taková informace k dispozici. Pokud takové informace mají k dispozici prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu, poskytnou je cestujícímu i oni.

2.   V případě zpoždění uvedeného v odstavci 1 trvajícího 60 minut nebo déle nebo v případě odřeknutí spoje nabídne železniční podnik provozující zpožděný nebo odřeknutý spoj cestujícímu zdarma:

3.   Pokud je cesta železničním spojem přerušena a není možné v ní dále nebo v přiměřené době pokračovat, poskytnou železniční podniky cestujícím co nejdříve náhradní spoje a přijmou nezbytná opatření.

4.   Železniční podniky informují dotčené cestující, jak požádat o potvrzení, že došlo ke zpoždění železničního spoje, ke zmeškání přípoje, nebo případně že došlo k odřeknutí železničního spoje. Toto potvrzení se použije rovněž v souvislosti s ustanoveními článku 19.

5.   Při uplatňování odstavců 1 až 4 věnuje provozující železniční podnik zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, jakož i osob, které je doprovázejí, a asistenčních psů.

6.   Pokud jsou vypracovány pohotovostní plány podle čl. 13a odst. 3 směrnice 2012/34/EU, koordinují železniční podniky svou činnost s provozovatelem stanice a provozovatelem infrastruktury, aby byli připraveni na možnost vážného narušení dopravy a dlouhých zpoždění, kvůli kterým by ve stanici uvízl značný počet cestujících. Tyto pohotovostní plány zahrnují požadavky na přístupnost výstražných a informačních systémů.

1.   Železniční podniky a provozovatelé stanic zavedou nebo udržují, s aktivním zapojením organizací, které zastupují osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, a případně zástupců těchto osob, nediskriminační pravidla pro přístup platná pro přepravu osob se zdravotním postižením, včetně jejich osobních asistentů, kteří byli v souladu s vnitrostátními postupy jako takoví uznáni, a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Tato pravidla zohlední dohody uvedené v bodě 4.4.3 přílohy nařízení (EU) č. 1300/2014, zejména pokud jde o subjekt odpovědný za poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.   Rezervace a přepravní doklady se poskytují osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bez jakýchkoli dodatečných nákladů. Železniční podnik, prodejce přepravních dokladů a poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu mohou odmítnout přijmout rezervaci osoby se zdravotním postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace nebo jí vystavit přepravní doklad nebo požadovat, aby byla doprovázena jinou osobou, pouze tehdy, je-li to bezpodmínečně nutné za účelem dodržení pravidel pro přístup uvedených v odstavci 1.

1.   Provozovatel stanice, železniční podnik, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu poskytují osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s pravidly pro přístup uvedenými v čl. 21 odst. 1 tohoto nařízení na požádání informace o přístupu do stanice a přidružených zařízení, železničních spojích a o přístupnosti drážních vozidel, a to i v přístupných formátech v souladu s ustanoveními nařízení (EU) č. 454/2011 a (EU) č. 1300/2014 a směrnice (EU) 2019/882, a informují osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace o vybavení ve vlaku.

2.   Pokud železniční podnik, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu uplatní odchylnou úpravu stanovenou v čl. 21 odst. 2, vyrozumí na požádání písemně dotčenou osobu se zdravotním postižením nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o svých důvodech pro toto jednání do pěti pracovních dnů od odmítnutí rezervace nebo odmítnutí vydání přepravního dokladu nebo stanovení podmínky doprovodu. Železniční podnik, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu vynaloží náležité úsilí, aby pro dotčenou osobu navrhl přijatelnou alternativní přepravu, jež by zohledňovala její potřeby, pokud jde o přístupnost.

3.   Železniční podniky a provozovatelé stanic zajistí, aby v neobsazených stanicích byly v souladu s pravidly pro přístup podle čl. 21 odst. 1 uvedeny snadno dostupné informace, a to i v přístupných formátech v souladu s ustanoveními nařízení (EU) č. 454/2011 a (EU) č. 1300/2014 a směrnice (EU) 2019/882, o nejbližších obsazených stanicích a přímo dostupné pomoci pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

1.   Osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace je poskytována pomoc takto:

2.   V pravidlech uvedených v čl. 21 odst. 1 se stanoví úprava uplatňování práv uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

1.   Pokud železniční podniky a provozovatelé stanic způsobí ztrátu nebo poškození vybavení pro mobilitu, včetně invalidních vozíků, a pomocných zařízení, nebo ztrátu či zranění asistenčních psů využívaných osobami se zdravotním postižením a osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, odpovídají tyto podniky a provozovatelé stanic za uvedenou ztrátu, poškození nebo zranění a poskytnou v této souvislosti bez zbytečného odkladu odškodnění. Toto odškodnění pokrývá:

2.   Pokud se použije odstavec 1, vynaloží železniční podniky a provozovatelé stanic urychleně veškeré náležité úsilí, aby okamžitě poskytli potřebnou dočasnou náhradu vybavení pro mobilitu nebo pomocných zařízení. Osobám se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace je dovoleno ponechat si uvedené dočasné náhradní vybavení či zařízení do doby, než jim je vyplaceno odškodnění uvedené v odstavci 1.

1.   Železniční podniky a provozovatelé stanic zajistí, aby všichni pracovníci, včetně nově přijatých, kteří v rámci svých pravidelných povinností poskytují přímou pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, prošli školením zaměřeným na problematiku zdravotního postižení, tak aby dokázali vyhovět potřebám osob se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

Poskytují rovněž všem pracovníkům ve stanicích nebo posádkám ve vlacích, kteří nebo které přicházejí do přímého styku s cestující veřejností, školení a pravidelné opakovací školicí kurzy s cílem zvýšit povědomí o potřebách osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.   Železniční podniky a provozovatelé stanic mohou souhlasit s tím, aby se školení uvedených v odstavci 1 účastnili zaměstnanci se zdravotním postižením, a zváží účast cestujících se zdravotním postižením a cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace nebo organizací zastupujících tyto osoby.

1.   'Železniční podniky a provozovatelé stanic zavedou u stanic, které průměrně v průběhu jednoho roku odbaví více než 10 000 cestujících denně, pro svou oblast odpovědnosti mechanismus pro vyřizování stížností, které se týkají práv a povinností podle tohoto nařízení. Obeznámí cestující se svými kontaktními údaji a pracovním jazykem nebo jazyky. Tento mechanismus se nepoužije pro účely kapitoly III.

2.   Prostřednictvím mechanismů uvedených v odstavci 1 mohou cestující podat kterémukoli ze železničních podniků nebo provozovateli stanice stížnost týkající se oblasti jejich odpovědnosti. Stížnosti musí být podány do tří měsíců od události, které se stížnost týká. Adresát stížnosti do jednoho měsíce od jejího obdržení buď odpoví s vysvětlením, nebo v odůvodněných případech uvědomí cestujícího o tom, že odpověď obdrží ve lhůtě kratší než tři měsíce ode dne přijetí stížnosti. Železniční podniky a provozovatelé stanic uchovávají po dobu trvání celého postupu pro vyřizování stížností, včetně postupů pro vyřizování stížností uvedených v článcích 33 a 34, údaje nezbytné pro posouzení stížnosti a tyto údaje zpřístupňují na požádání vnitrostátním subjektům příslušným pro prosazování.

3.   Podrobné informace o postupu vyřizování stížností musí být veřejně přístupné, a to i osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Tyto informace musí být dostupné na požádání alespoň v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu, v němž železniční podnik vykonává činnost.

4.   Železniční podnik zveřejňuje ve zprávě uvedené v čl. 29 odst. 2 počet a kategorie obdržených a vyřízených stížností, délku vyřizování a případná přijatá opatření k nápravě.

1.   Železniční podniky stanoví normy kvality služeb a zavedou systém řízení jakosti, aby kvalitu služeb udržely. Normy kvality služeb se vztahují alespoň na položky uvedené v příloze III.

2.   Železniční podniky sledují kvalitu svých služeb v porovnání s příslušnými normami kvality služeb. Železniční podniky zveřejní na svých internetových stránkách do 30. června 2023 a poté každé dva roky zprávu o kvalitě poskytovaných služeb. Uvedené zprávy rovněž zpřístupní na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice.

3.   Provozovatelé stanic stanoví normy kvality služeb na základě příslušných položek uvedených v příloze III. Sledují kvalitu svých služeb podle těchto norem a na požádání poskytují přístup k informacím o kvalitě svých služeb vnitrostátním orgánům veřejné správy.

1.   Železniční podniky, provozovatelé stanic, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu při prodeji přepravních dokladů na jízdy vlakem informují cestující o jejich právech a povinnostech podle tohoto nařízení. Za účelem splnění této informační povinnosti mohou používat shrnutí ustanovení tohoto nařízení připravené Komisí v úředních jazycích Unie, které jim bude k dispozici. Tyto informace poskytnou v tištěné či elektronické podobě nebo jakýmikoli jinými prostředky, včetně přístupných formátů v souladu s ustanoveními směrnice (EU) 2019/882 a nařízení (EU) č. 1300/2014. Upřesní, kde lze tyto informace získat v případě odřeknutí spoje, zmeškání přípoje nebo velkého zpoždění.

2.   Železniční podniky a provozovatelé stanic vhodným způsobem, a to i v přístupných formátech v souladu s ustanoveními směrnice (EU) 2019/882 a nařízení (EU) č. 1300/2014, informují cestující ve stanici, ve vlaku a na svých internetových stránkách o jejich právech a povinnostech podle tohoto nařízení a o kontaktních údajích subjektu nebo subjektů určených členskými státy podle článku 31.

1.   Každý členský stát určí subjekt nebo subjekty příslušné pro prosazování dodržování tohoto nařízení. Každý subjekt přijme opatření nezbytná k tomu, aby se zajistilo dodržování práv cestujících.

2.   Všechny tyto subjekty musí být nezávislé z hlediska své organizace, financování, právní struktury a procesu rozhodování na jakémkoli provozovateli infrastruktury, správci poplatků, přidělujícím subjektu nebo železničním podniku.

3.   Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohoto článku, a o jejich příslušných pravomocích. Komise a určené subjekty zveřejní tyto informace na svých internetových stránkách.

4.   Požadavky na prosazování, pokud jde o provozovatele stanic a provozovatele infrastruktury stanovené v této kapitole, se nevztahují na Kypr nebo Maltu po dobu, po kterou není na jejich území zřízen žádný železniční systém, a pokud jde o železniční podniky, dokud nebyl žádný železniční podnik licencován orgánem vydávajícím licence určeným Kyprem nebo Maltou v souladu s čl. 2 odst. 1.

1.   Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování důkladně sledují soulad s tímto nařízením, a rovněž s nařízeními (EU) č. 454/2011 a (EU) č. 1300/2014 v rozsahu, v němž se na uvedená nařízení v tomto nařízení odkazuje, a přijímají nezbytná opatření, aby zaručily, že jsou práva cestujících dodržována.

2.   Pro účely odstavce 1 poskytují železniční podniky, provozovatelé stanic, provozovatelé infrastruktury, jakož i prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu vnitrostátním subjektům příslušným pro prosazování na jejich žádost a bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce od obdržení žádosti, příslušné dokumenty a informace. Ve složitých případech může vnitrostátní subjekt příslušný pro prosazování tuto lhůtu prodloužit na nejvýše tři měsíce od obdržení žádosti. Při výkonu svých funkcí musí vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování zohlednit informace, které jim předloží subjekt určený podle článku 33 k vyřizování stížností, jedná-li se o jiný subjekt. Na základě jednotlivých stížností předaných tímto subjektem mohou též rozhodnout o opatřeních v oblasti prosazování.

3.   Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování zveřejňují každé dva roky zprávy se statistickými údaji o své činnosti, včetně uložených sankcí, a to do 30. června následujícího kalendářního roku. Uvedené zprávy se zpřístupní na internetových stránkách Agentury Evropské unie pro železnice.

4.   Železniční podniky předají své kontaktní údaje vnitrostátním subjektům příslušným pro prosazování v členských státech, v nichž působí.

1.   Aniž jsou dotčena práva spotřebitelů domáhat se nápravy alternativními prostředky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU (15), může cestující poté, co bez úspěchu stížnost podal u železničního podniku nebo provozovatele stanice v souladu s článkem 28, podat do tří měsíců od obdržení informace o zamítnutí původní stížnosti stížnost k vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování nebo k jakémukoli jinému subjektu určenému podle odstavce 2 tohoto článku. Pokud není do tří měsíců od podání původní stížnosti obdržena žádná odpověď, má cestující právo podat stížnost vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování nebo k jakémukoli jinému subjektu určenému podle odstavce 2. V případě potřeby uvedený subjekt informuje stěžovatele o jeho právu podávat stížnosti k subjektům pro alternativní řešení sporů za účelem domáhání se individuální nápravy.

2.   Cestující mohou podávat stížnosti týkající se údajného porušení tohoto nařízení buď k vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování nebo k jinému subjektu určenému za tímto účelem některým členským státem.

3.   Vnitrostátní subjekt příslušný pro prosazování nebo jiný subjekt určený podle odstavce 2 potvrdí stěžovateli obdržení stížnosti do dvou týdnů od jejího přijetí. Postup vyřizování stížností trvá nejvýše tři měsíce od data vytvoření spisu týkajícího se stížnosti. U složitých případů může tento subjekt prodloužit tuto dobu na šest měsíců. V takovémto případě informuje cestujícího o tom, z jakého důvodu je lhůta prodloužena a kdy se očekává ukončení daného postupu. Déle než šest měsíců mohou trvat pouze případy, které zahrnují soudní řízení. Je-li tento subjekt též subjektem pro alternativní řešení sporů ve smyslu směrnice 2013/11/EU, upřednostní se lhůty stanovené v uvedené směrnici.

K postupu vyřizování stížností musí mít přístup osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

4.   Stížnosti cestujících ohledně události týkající se železničního podniku jsou vyřizovány vnitrostátním subjektem příslušným pro prosazování nebo jiným subjektem určeným podle odstavce 2 v členském státě, který tomuto podniku udělil licenci.

5.   Týká-li se stížnost údajného porušování tohoto nařízení provozovateli stanice či provozovateli infrastruktury, je stížnost vyřizována vnitrostátním subjektem příslušným pro prosazování nebo jiným subjektem určeným podle odstavce 2 v členském státě, na jehož území k této události došlo.

6.   V rámci spolupráce podle článku 34 se mohou vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování od odstavce 4 nebo 5, či obou, tohoto článku odchýlit, je-li to v zájmu cestujícího z opodstatněných důvodů, zejména kvůli jazyku či místu pobytu.

1.   Jsou-li podle článků 31 a 33 určeny různé subjekty, musí být za účelem výměny informací mezi uvedenými subjekty v souladu s nařízením (EU) 2016/679 zřízeny mechanismy pro podávání zpráv s cílem pomoci vnitrostátnímu subjektu příslušnému pro prosazování s plněním úkolů v oblasti dohledu a prosazování a umožnit subjektu pro vyřizování stížností určenému podle článku 33 shromažďovat informace nezbytné k prověřování jednotlivých stížností.

2.   Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování si vyměňují informace o své práci, zásadách pro rozhodování a praxi za účelem koordinace. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

3.   Ve složitých případech, jako jsou případy zahrnující vícenásobné stížnosti nebo zapojení několika dopravců, přeshraniční cestování nebo nehody, k nimž došlo na území jiného členského státu, než je stát, který udělil podniku licenci, a zejména tehdy, pokud není jasné, který vnitrostátní subjekt je v dané souvislosti příslušný, nebo pokud by to usnadnilo nebo urychlilo řešení stížnosti, musí vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování spolupracovat s cílem identifikovat hlavní subjekt, který bude sloužit jako jednotné kontaktní místo pro cestující. Všechny zúčastněné vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování spolupracují, aby usnadnily řešení stížností, mimo jiné sdílením informací, pomocí s překladem dokumentů a poskytováním informací o okolnostech událostí. Cestující jsou informováni o tom, který subjekt jedná jako hlavní subjekt.

1.   Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí Komisi tyto sankce a opatření a oznámí jí bezodkladně veškeré změny, které se jich týkají.

2.   V rámci spolupráce uvedené v článku 34 a na žádost vnitrostátního subjektu příslušného prosazování, který vyřizuje stížnost, vyšetří subjekt příslušný pro prosazování, který je příslušný pro účely čl. 33 odst. 4 nebo 5, porušení tohoto nařízení, které daný subjekt zjistil, a je-li to nezbytné, uloží sankce.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 36 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 6. června 2021. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 36 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 36 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen výbor. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 3

Definice

Pro účely těchto Jednotných právních předpisů se rozumí:

Článek 6

Přepravní smlouva

Článek 7

Přepravní doklad

Článek 8

Placení a vracení přepravného

Článek 9

Oprávnění k jízdě. Vyloučení z přepravy

Článek 10

Dodržování předpisů orgánů státní správy

Cestující je povinen dodržovat celní a ostatní předpisy orgánů státní správy.

Článek 11

Odřeknutí a zpoždění vlaku. Zmeškání přípoje

Dopravce je povinen potvrdit případné odřeknutí vlaku nebo zmeškání přípoje v přepravním dokladu.

Článek 12

Předměty a zvířata připuštěné k přepravě

Článek 13

Přezkoumání

Článek 14

Dodržování předpisů orgánů státní správy

Při přepravě předmětů (příručních zavazadel, cestovních zavazadel, vozidel včetně nákladu) a zvířat v souvislosti s přepravou své osoby je cestující povinen dodržovat celní a jiné předpisy orgánů státní správy. Cestující je povinen být přítomen prohlídce těchto předmětů, nepředvídají-li zákony a předpisy příslušného státu výjimku.

Článek 15

Dohled

Cestující dohlíží na příruční zavazadla a na zvířata, která si bere do vozu.

Článek 16

Podávání cestovních zavazadel

Článek 17

Zavazadlový lístek

Článek 18

Odbavení a přeprava

Článek 19

Placení dovozného za cestovní zavazadla

Není-li mezi cestujícím a dopravcem dohodnuto jinak, platí se dovozné za cestovní zavazadla při podeji.

Článek 20

Označení cestovního zavazadla

Cestující je povinen uvést na každém kusu cestovního zavazadla, na dobře viditelném místě, trvanlivě a zřetelně:

Článek 21

Dispoziční právo k cestovnímu zavazadlu

Článek 22

Výdej

Článek 23

Přepravní podmínky

Zvláštní ustanovení o přepravě vozidel ve všeobecných přepravních podmínkách stanoví zejména podmínky pro přijetí vozidla k přepravě, odbavení, nakládku a přepravu, vykládku a výdej vozidla, jakož i povinnosti cestujícího.

Článek 24

Přepravní lístek

Článek 25

Rozhodné právo

S výhradou ustanovení této kapitoly platí pro vozidla ustanovení kapitoly III o přepravě cestovních zavazadel.

Článek 26

Základ odpovědnosti

Článek 27

Náhrada škody při usmrcení

Článek 28

Náhrada škody při zranění

Při zranění nebo jiném poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího zahrnuje náhrada škody:

Článek 29

Náhrada jiných škod způsobených osobám

Zda a v jaké míře je dopravce povinen poskytnout náhradu za jiné škody než za škody předvídané v článcích 27 a 28, se řídí vnitrostátním právem.

Článek 30

Forma a výše náhrady škody při usmrcení a zranění

Článek 31

Jiné dopravní prostředky

Článek 32

Odpovědnost při odřeknutí nebo zpoždění spoje a při zmeškání přípoje

Článek 33

Odpovědnost

Článek 34

Omezení náhrady škody při ztrátě nebo poškození věcí

Odpovídá-li dopravce podle čl. 33 odst. 1, činí maximální hranice odškodnění 1 400 zúčtovacích jednotek na každého cestujícího.

Článek 35

Zproštění odpovědnosti

Dopravce neodpovídá cestujícímu za ztrátu nebo škodu, která vznikla tím, že cestující nedodržel své povinnosti vyplývající z celních nebo jiných předpisů orgánů státní zprávy.

Článek 36

Základ odpovědnosti

Článek 37

Důkazní břemeno

Článek 38

Navazující dopravci

Provádí-li přepravu, která je předmětem jediné přepravní smlouvy, více na sebe navazujících dopravců, vstupuje z hlediska přepravy cestovních zavazadel nebo vozidel každý z dopravců tím, že převezme cestovní zavazadlo se zavazadlovým lístkem nebo vozidlo s přepravním lístkem, do přepravní smlouvy podle údajů v zavazadlovém lístku nebo v přepravním lístku a přebírá závazky, které z toho vyplývají. V tomto případě odpovídá každý z dopravců za provedení přepravy po celé cestě až do výdeje zavazadel nebo vozidel.

Článek 39

Výkonný dopravce

Článek 40

Domněnka o ztrátě

Článek 41

Odškodnění při ztrátě

Článek 42

Odškodnění při poškození

Článek 43

Odškodnění při opožděném vydání

Článek 44

Odškodnění při zpoždění

Článek 45

Odškodnění při ztrátě

Při úplné nebo částečné ztrátě vozidla se oprávněné osobě vypočítá odškodnění vyplácené za prokázanou ztrátu nebo škodu podle zůstatkové hodnoty vozidla. Toto odškodnění činí nejvýše 8 000 zúčtovacích jednotek. Přívěs s nákladem i bez nákladu se považuje za samostatné vozidlo.

Článek 46

Odpovědnost za další předměty

Článek 47

Rozhodné právo

S výhradou ustanovení této části platí pro vozidla ustanovení části 2 o odpovědnosti za cestovní zavazadla.

Článek 48

Zánik práva na omezení odpovědnosti

Omezení odpovědnosti předvídaná v těchto Jednotných právních předpisech, jakož i ustanovení vnitrostátního práva, která náhradu škody omezují pevnou částkou, se nepoužijí, prokáže-li se, že ztráta nebo škoda byla způsobena jednáním nebo opomenutím dopravce, k němuž došlo buď se záměrem takovou škodu způsobit, nebo lehkomyslností a s vědomím, že by k takové škodě pravděpodobně mohlo dojít.

Článek 49

Přepočet a zúročení odškodnění

Článek 50

Odpovědnost při jaderné události

Dopravce je zproštěn odpovědnosti, která mu přísluší podle těchto Jednotných právních předpisů, byla-li ztráta nebo škoda způsobena jadernou událostí a odpovídá-li podle zákonů a předpisů státu o odpovědnosti v oblasti jaderné energie za tuto škodu vlastník jaderného zařízení nebo osoba postavená mu na roveň.

Článek 51

Osoby, za které dopravce odpovídá

Dopravce odpovídá za své zaměstnance a za jiné osoby, které používá k provádění přepravy, vykonávají-li tito zaměstnanci a jiné osoby své povinnosti. Provozovatelé železniční infrastruktury, po které se přeprava uskutečňuje, jsou považováni za osoby, které dopravce používá k provádění přepravy.

Článek 52

Jiné nároky

Článek 53

Zvláštní důvody odpovědnosti

Cestující odpovídá dopravci za každou ztrátu nebo škodu:

pokud cestující neprokáže, že ztráta nebo škoda byla vyvolána okolnostmi, jimž i přes péči vyžadovanou od svědomitého cestujícího nemohl zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit. Tímto ustanovením není dotčena odpovědnost dopravce podle článku 26 a čl. 33 odst. 1.

Článek 54

Zjištění částečné ztráty nebo škody

Článek 55

Reklamace

Článek 56

Dopravci, vůči nimž lze uplatňovat nároky soudní cestou

Článek 58

Zánik nároků při usmrcení nebo zranění cestujících

Článek 59

Zánik nároků při přepravě zavazadel

Článek 60

Promlčení nároku

Článek 61

Rozdělení přepravného

Článek 62

Právo na postih

Článek 63

Řízení o postihu

Článek 64

Dohody o postihu

Dopravci mohou mezi sebou uzavírat dohody, které se od článků 61 a 62 odchylují.